Bobošíková for prezident

Než přejdeme k vlastnímu tématu, tři stručné poznámky: za prvé, s řečmi o skandálnosti, nechutnosti, frašce atp. v souvislosti s první prezidentskou volbou by se to nemělo přehánět. Šlo o vleklý spor, který se týkal procedury. Demokratická politika je z 90% sporem o procedury. Prostřednictvím procedur se uplatňuje spravedlnost. Prosadit spravedlnost jinými prostředky (bodáky, nagany) se už pokoušeli mnozí a dopadlo to vždycky strašně. Přesto má tato metoda mezi lidem stále dost přívrženců. Problém nebyl v tom, že se dlouze debatovalo o tom, zda volit tajně nebo veřejně, ale že se k výsledku dospělo nekorektním způsobem: ČSSD vnutila ODS svou vůli silou. Za druhé, nevěřme tomu, že by se něco zlepšilo přímou volbou. Oč by byl spořádanější (a dražší) sám akt volby, o to by byla delší a nechutnější předvolební kampaň. Navíc by bylo třeba upravit prezidentské pravomoci, a to ve smyslu jejich podstatného omezení, protože posilování prezidenta u nás znamená oslabování demokracie. A konečně, prezident prý má být nestranický. Nechápu proč: něco podobného neplatí ani v Německu, ani v Rakousku, a přitom mezi těmito našimi vyspělejšími sousedy a námi existovala po dlouhá staletí jakási vzájemnost. Problém asi nebude jen a jen v nestranickosti.

A teď k věci samé: komunisté zatím neoficiálně navrhli několik jmen jako další možné kandidáty: Dienstbier, Pačes, Motejl, Rychetský, Bobošíková. Předseda Ústavního soudu je v tom nevinně, neustále úporně opakuje, že kandidovat nechce, a není mu to nic platné. I Švejnar přitom ovšem dle KSČM zůstává ve hře.

Důvod je zjevný: většina komentátorů se shodne na tom, že komunisté jsou ti, kdo na volbě nejvíc vydělali. Vyšel jim (byť jen o fous) plán protlačit Švejnara do třetího kola a pak volbu zablokovat. Potvrdilo se, že zatímco Klaus komunistické hlasy nutně nepotřebuje, Švejnar, potažmo Paroubek se bez jejich masové podpory neobejde. A komunisté teď chtějí, co jim náleží. Jsou to zkušení političtí praktici a nezapomínají, jak před pěti lety naletěli Klausovi. Sotva se spokojí se slibotechnou odkazující na případné koalice s ČSSD v příštích krajských volbách. Chtějí být nejspíš chápáni jako plnoprávná součást švejnarovské koalice, a to hned teď. Jejich vyčůraní souputníci z ČSSD a SZ a ctnostní nezávislí Fridolíni ze Senátu (komunistobijci Mejstřík, Štětina ad.) by raději viděli, aby moc neotravovali, vykonali svou práci, zalezli pod stůl a spokojili se s drobky, co tam najdou. Svatá prostoto!

Jména, s nimiž komunisté vypochodovali, je třeba chápat jako miny, které by v případě nutnosti položili panu Švejnarovi do cesty k prezidentskému stolci. Navržení by ovšem s kandidaturou souhlasili jen tehdy, když se jí Švejnar vzdá a když budou mít podporu všech stran kromě – ODS. To je pozoruhodné: pánům Pačesovi, Motejlovi a Dienstbierovi nevadí, že je navrhují komunisté, vadilo by jim jen, kdyby je nenavrhl kromě komunistů ještě někdo (neměli by alibi). K tomu je třeba říci: komunisté jsou strana jako každá jiná v tom smyslu, že mají mandát od voličů, aby seděli v parlamentě a podíleli se na politickém životě. Neměli by být stranou jako každá jiná pro ty počestné činovníky, které navrhují do lukrativních funkcí: zde nejde jen o formu, ale taky o kvalitu. Naštěstí pro Pačesa, Motejla ad. se zdá, že jsou pro komunisty málo použitelní.

Ne tak paní Bobošíková. Té nevadí vůbec nic: prokázala už v minulosti činy, že přehnanou stydlivostí netrpí. Navíc splňuje podmínku nestranickosti – má snad nějakou stranu, ale ta je prostým okem neviditelná. Je velmi nepravděpodobné, že by ji kromě komunistů mohl v parlamentě ještě někdo podpořit, a ani to nepotřebuje. Paní Bobošíkové záhy skončí mandát europoslankyně a s ním krásná léta ve Štrasburku a Bruselu. Aby měla minimální šanci se tam vrátit, musí si zařídit, aby se o ní vědělo a mluvilo. K tomu se prezidentská kandidatura hodí znamenitě.

A komunisté nepotřebují, aby paní Bobošíkovou protlačili na Hrad. Vědí, že to nepůjde. Potřebují ji jako nášlapnou minu pro Švejnara, respektive Paroubka. Nemusí pro ni hlasovat všichni, stačí když pro ni budou hlasovat oni. Jsou na rozdíl od Paroubka ve výhodě: Paroubek bude slavit veliký triumf, když zvítězí Švejnar, a bude mít velký malér, když zvítězí Klaus. Komunistům je jedno, zda zvítězí Švejnar či Klaus. Protože však Švejnar bez nich zvítězit nemůže, rádi by tento bonus nějak zhodnotili. Když se to nepovede, svět se pro ně nezboří. Pro švejnarovce ano.

Lidové noviny 12. února 2008