Věc: udělení bobříka vyčůranosti za měsíc únor 2008

Už dlouho jsme neměli příležitost ani chuť udělit někomu naše tradiční vyznamenání. Konečně se naskytla taková, kterou by bylo hřích pominout.

Existují různé typy protestu, jimiž hrdý a svobodný jedinec dává najevo své pohrdání přesilou a mocí. Patří k nim v krajní poloze sebeupálení, v o něco mírnější hladovka (na rozdíl od toho prvního se u ní dá lépe fixlovat) a konečně tam, kde mladé dámy uspokojují potřebu skloubit veřejnou prezentaci vlastních předností s veřejnou prospěšností v dobré věci, vystavování obnažených pozadí. Je to teoreticky forma protestu k veřejnosti velmi šetrná, protože by na to měl být hezčí pohled než na umírajícího v plamenech nebo na umělce v hladovění. Skutečnost za teorií většinou zaostává.

Senátor Karel Barták (nezávislý za KDU-ČSL) přišel s formou protestu, která mne úplně zaskočila. Vysvětlit ji není zcela jednoduché.

Představte si triviální životní situaci: musíte se na veřejnosti rozhodnout způsobem, který pro vás může mít (a nejspíš taky bude mít) nepříjemné důsledky. Například dát ve volbě hlas kandidátovi svého srdce, jehož ovšem vaši voliči úpřímně nenávidí, neboť je dlouhodobě a plánovitě neslušně řečeno sral. A voliči vám mohou zatopit, protože vzhledem ke způsobu vašeho volení jste na nich vy i vaše dobré bydlo tak trochu závislí. Původně jste počítal s tím, že voliči na vás vzhledem ke způsobu volby nebudou vidět, ale zlomyslný osud rozhodl jinak: viditelný budete až moc. V té situaci člověk morálně nepevný selže a s dokonale nasimulovaným záchvatem žluté zimnice se nechá převézt na infekční oddělení nemocnice na Bulovce, kde pak v pohodě přečká kritické období.

Problém nastává zjevně v okamžiku, kdy volíte a máte dojem, že byste se za to, co volíte, měli vlastně stydět. V tu chvíli si přejete, aby na vás přitom nikdo neviděl. A když to zrovna nejde, někam se zašijete.

Pan senátor Barták se ovšem zachoval jako chlap. Nezvolil formu útěku, ale čelného střetu: Pokud by mělo být na to, koho volí, vidět, volby se ze zásadních důvodů na protest nezúčastní. A pro jistotu ani neprozradí, koho volit chtěl, protože pak by nebylo co tajit a tedy ani proti čemu protestovat.

Pan senátor volil cestu neotřelou a překvapivou (jednu z těch, o nichž se říká, že nad nimi zůstává rozum stát). Jako ocenění mu tímto udělujeme bobříka vyčůranosti za měsíc únor 2008. A zároveň, jako vždy, k té nevšední poctě srdečně gratulujeme.

10. února 2008