Podivná volba

Je skoro nemožné psát teď o něčem jiném než o prezidentské volbě. Podle posledního průzkumu CVVM klesla důvěra v prezidentský úřad o 8%. Pokud jde osobní důvěru v Klause, činí podle téže agentury 64%, ale i tak vede před ombudsmanem Motejlem jen o dva body a za posledních tři čtvrtě roku ztratil 9%. Na volbu samu by to bezprostřední a přímý vliv mít nemělo: ale zdá se, že vývěsní štít ODS bledne a je těžké to nevzít v úvahu.

ODS navrhla do prezidentské volby zcela rozhodně a jednoznačně Klause. Je to logické, volí do druhého období svého prezidenta, navíc zakladatele a dlouholetého lídra strany.

Pro zelené, koaliční partnery ODS, je ovšem Klaus nepřijatelný, as to z dobrých a pochopitelných důvodů. Dráždí je svým útočným doktrinářstvím a svými nesnesitelnými osobními vlastnostmi. Navíc si zjevně myslil, že na nich nezáleží, protože jsou příliš slabí. Ukazuje se, že se mýlil.

Tak vznikla absurdní situace: vládní koalice má sice ve volitelském sboru přesvědčivou většinu, ale nedokáže jí využít, protože se neumí shodnout na společném kandidátovi. Naopak vznikla neformální prezidentská koalice napříč vládní koalicí a opozicí, pod heslem „všichni proti Klausovi“. Přiživují se na ní různé politické zombies (a političtí pleticháři okresního formátu jako Jiří Pehe). Jiné zombies zase pomáhají Klausovi. Dosáhnout něčeho podobného je skutečné umění, nicméně ODS a Klausovi se to povedlo.

Vzniká otázka, co hodlá ODS dělat, pokud se opakovaně ukáže, že Klaus je nevolitelný a prezidentská volba zablokovaná. Základní otázka je: dokázala by se pak se svými koaličními partnery shodnout na jiném společném kandidátovi, a to tak, aby ji to nerozštíplo vejpůl? A dokázali by koaliční partneři být vůči ODS natolik vstřícní, aby při výběru osobnosti kandidáta respektovali existenční zájmy nejsilnější vládní strany? (V případě Švejnara se to nestalo.)

Přitom jde o hodně. Paroubek (v tandemu s Filipem) je schopný provést takové politické změny, které dosti podstatně poznamenají stav občanských svobod v zemi a promítnou se i do oblasti národní bezpečnosti ČR. Úspěch současné „prezidentské koalice“ by byl neúspěchem vládní koalice a znamenal by vykročení tímto směrem.

Doba Václava Havla, Miloše Zemana je nenávratně pryč, něco podobného nejspíš čeká i Václava Klause. Bylo by užitečné říci „děkujeme odejděte“ všem těmto třem vůdčím osobnostem polistopadové politiky. Musel by ovšem napřed panovat konsensus v tom, kdo má přijít. Jinak budou stále vztahovat kostnaté pařáty ze svých politických hrobů a zvyšovat chaos na politické scéně.

lidovky.cz 5. února 2008