Fixlování podle Tomského

V pátečních Lidových novinách si se mnou, respektive s mým článkem „Propast, která se prohlubuje“ z LN 28. 1. vyřizuje účty Alexandr Tomský, profesor na New York University, kterou šéfuje Jiří Pehe(Pohromy podle Doležala). Osvědčený způsob, jak oponenta znemožnit, je představit ho jako jakéhosi extremistu. Zvlášť když to dělá víc lidí najednou, může to být dost účinné. Já se ovšem soustředím jen na text pana Tomského.

Na okraj poznamenávám, že mi připadá legrační, když pan Tomský srovnává mou údajnou ztrátu soudnosti s „bonmoty o spálené zemi české při nepatrném zhoupnutí ekonomického růstu“. Bonmoty tohoto typu hýří totiž dnes jeden mírný profesor s anglosaskou výchovou, umanutý, když jde o jeho čest a důstojnost. Naposled to dělal na senátorském klubu ČSSD tak říkajíc před očima celého národa.

A teď k technice Tomského polemiky.

Za prvé: nikde jsem nenapsal, že nepovažuji Švejnarovo zvolení ani v nejmenším za nepravděpodobné, nýbrž jen, že ho nepovažuji za příliš pravděpodobné. Je to maličkost, ale příznačná, dokládá, jak pan Tomský bez velkých zábran přehání.

Taky jsem nikde nemluvil o „spiklencích kolem exprezidenta Havla“, ale o lidech kolem exprezidenta Havla. Tento způsob polocitace považuji za nekorektní.

Taky jsem nenapsal, že by Havel a jeho lidé chtěli zavléct Česko do „azimutů“ ruské imperiální politiky, nýbrž že Paroubek a jeho ČSSD má v programu provozovat „politiku všech azimutů“ (což jsou Paroubkova, ne moje slova) a znamená to větší otevřenost směrem k Rusku. O Havlovi jsem v té souvislosti neřekl ani slovo.

Taky jsem vůbec nesrovnával dnešní situaci s Benešem a nástupem totalitarismu, nýbrž jen upozornil na to, že pokud by se švejnarovské koalici povedlo ODS podstatně oslabit nebo vytěsnit z politického spektra, byla by to podobná deformace politického systému, jako když Beneš po válce zakázal agrárníky.

Polemika není v pořádku ani věcně. Prý pouštím „na nás“ (pluralis majestaticus) hrůzu z nezvolení Klause, jako bychom byli činnými aktéry dramatu, jako bych nevěděl, že většina voličů čte Blesk a nikoli Lidové noviny. Voliči jsou v tomto případě poslanci a senátoři. Mám pocit, že je pan Tomský přece jen trochu podceňuje.

A konečně věcné perly: pan Tomský tvrdí, že ani Gruzie, ani Ukrajina, ani baltské republiky se Ruska nijak zvlášť nebojí. Každý, kdo jen trochu sleduje dění na území bývalého SSSR, ví, že pan Tomský kecá. A to, co říká o Rusku, je prostě pobuřující, spokojím se s tím, že to ocituji: „Když šéf ruského generálního štábu hrozí raketami neviditelnému nepříteli(!), je to sice ošklivá rétorika; zároveň poněkud směšná na pozadí dlouhodobě upadajícího arzenálu ruských strategických zbraní, rozvratu v ruské armádě a demografického propadu.“ Je hezké, že má pan Tomský z Ruska takovou legraci, proč taky ne: když bude nejhůř, sbalí si fidlátka a rychle zmizí do své druhé vlasti, Velké Británie. Kdežto my tu zůstaneme tváří v tvář „upadajícímu“ Rusku, odkázáni na naši operetní poloarmádu, mohutnou komunistickou pátou kolonu, obohacenou o davy užitečných idiotů, a evropské spojence, zachvácené už opět epidemií mnichovanství.

Pokud jde o způsob Tomského polemiky, musím tedy vyjádřit lítost nad tím, že nejspíš emigroval do Británie příliš pozdě na to, aby se mu dostalo anglosaské výchovy a dbal aspoň trochu na čest a důstojnost. A pokud jde o meritum věci: je vždycky krajně podezřelé, když někdo s takovým zaujetím tvrdí: neposlouchejte hysterické přeháněče, vůbec o nic nejde, funkce prezidenta je slabá, Švejnar se nenechá zavléct do špinavých vod české politiky, Rusko není žádné nebezpečí, jeho sousedé se ho nebojí. Je to neklamné svědectví, že se snaží něco zamlouvat. Ostatně, taky komunisti v roce 1948 předstírali, že se nic neděje, pokračujeme dál v rozvoji demokracie, jen jsme se zbavili zbytečné přítěže. Nechci přirovnávat pana Tomského ke komunistům, je si s nimi podoben jen v jedné jediné věci: v neupřímnosti a fixlování.

3. ledna 2008