Klaus, Švejnar a politologové

Nedá mi to, abych se ještě jednou nevrátil ke včerejšímu střetnutí mezi prezidentem Klausem a jeho protikandidátem Švejnarem na senátorském klubu ČSSD. Důvodem jsou vyjádření politologů, sociologů, psychologů a dokonce vizážistů v dnešním tisku. Vydávají většinou smutné svědectví o komentujících. Chovají se jako osli, kteří dostali za úkol rozžvýkat předhozenou kupku sena, a vůbec se nestarají o něco, co by mělo poslušnému žvýkání předcházet, totiž o to, že rámec a okolnosti debaty byly naprosto nekorektní.

Nemluvím teď o tom, že Švejnar se předem diskvalifikoval několika názorovými přemety. Nadměrnou pružnost signalizovala už ochota vzdát se amerického občanství, jíž vyšel vstříc xenofobii a mindrákům v určité části české veřejnosti (shodou okolností té, jejíž podporu může očekávat a přijde mu vhod). Na poslední chvíli pak couvl ve věci podpory vládní reformy, amerického radaru a vlastně i ve věci rovné daně. Nevyšel tím vstříc zeleným a sociálním demokratům, jejichž podporu má jistou, ale komunistům, jejichž masivní podporu nutně potřebuje. Jeho věrohodnost je poté nulová a morální kredit, jímž se chvástal, ve psí.

Podstatné je něco jiného: pokud by se konalo běžné přijetí na senátorském klubu strany bez přítomnosti politických kamer, nelze proti režii akce říci ani popel (senátoři, kteří nepatří ke Klausovým příznivcům, mu pochopitelně budou klást nepříjemné otázky, a moderující jim to musí v maximální míře usnadnit), pouze přítomnost protikandidáta se stane zbytečnou.

Přítomnost kamer znamená, že publikem není senátorský klub, ale veřejnost. Pozvaný kandidát je předhozen soustředěnému útoku oponentů – senátorů, moderátorky a protikandidáta, kteří všichni tahají za jeden provaz. Nemá možnost reagovat, naopak, jeho výroky se stávají předmětem útoků, proti nimž se nemůže bránit. Nazývejme věci pravými jmény: je to vychcané, nízké a sprosté a člověka méně zkušeného a otrlého, než je Klaus, by to mohlo rozhodit.

S tím souvisí, že se mluvilo o pseudoproblémech: např. o prezidentově „zásadním“ stanovisku ke globálnímu oteplování. Švejnar mu vytkl, že je se svým stanoviskem úplně sám, že je extrémní a nevědecké. Totéž určitě vytýkali Husovi v Kostnici (teologie je taky věda). Přitom Klausovo husovství je pohodlné (nikdo ho neupálí) a odvádí jím pozornost od „neglobálních“ ale o to větších problémů, např. od oživení ruských imperialistických ambicí, které nás bezprostředně ohrožují.

V důsledku toho debata nebyla k ničemu a řekl bych, že prospěla hlavně Klausovi. Švejnar se musel u soudných lidí kompromitovat a většina analytiků, která se doposud k věci vyjadřovala, taky.

lidovky.cz 30. ledna 2008