Jako švábi na pivo…

… slézají se do ODS extremisté. To je poněkud přehnané a nespravedlivé tvrzení. Nicméně je smutnou skutečností, že jen v poslední době se v tisku objevily dva takové případy: nejdřív organizátor naštěstí neuskutečněného skandálního pochodu Plzní Bureš (viz naše glosa z minulého týdne), nyní pokladník bohumínské místní organizace. Je trochu zvláštní, že místní organizace si tyhle záležitosti nedokážou ohlídat, naše politické strany (s výjimkou KSČM) neoplývají členstvem. Jenže hlavní problém asi nebude jen ve zbudování systému účinných filtrů, jímž by se zastavil příval extremistů do ODS. Na straně samotné, na vystupování významných osob, které jsou s ní tak či onak spojeny, musí být něco hnutého, co ty lidi přitahuje. Dovolím si uvést dva příklady z minulého týdne.

V pátek se konalo v Senátu ČR pietní shromáždění ke dni památky obětí holocaustu. Promluvil na něm i prezident ČR a shodou okolností i čestný předseda ODS Václav Klaus. Z jeho vystoupení cituji: „Musíme skoncovat s pokusy minulost přepisovat, zaměňovat viníky a oběti, symetrizovat jejich utrpení a takto vytvořený falešný obraz minulosti politicky zneužívat.“

Předpokládám, že proces stárnutí pana prezidenta nemohl dosud pokročit natolik, aby si nevšiml, že nikoho příčetného v této zemi nenapadlo tvrdit, že za druhou světovou válku mohou Židé (myslím, že to netvrdí ani islámští teroristé). Pan prezident jen lehce fixluje: holocaust se týkal evropských Židů. Ti, kteří žili u nás, se považovali dílem za Čechy, dílem za Němce a dílem za Židy. To je úplně v pořádku, v pořádku už není, že ty, co byli nacisty zavražděni, pak čeští politici nacpali do jednoho pytle, kolektivně znárodnili a prohlásili za české oběti nacismu. Věděli, že si to mohou dovolit, mrtví jsou bezbranní. Pan prezident vůbec nemluví o problému holocaustu, ale o problému německého, resp. sudetoněmeckého a českého podílu na tom, co se dělo před válkou, ve válce a bezprostředně po ní, a to frázemi, které běžně používá i při jiných příležitostech (před prezidentskou volbou se to může velmi hodit), jen to maskuje holocaustem.

Jeho tvrzení si zasluhují menší analýzu. Například přepisování minulosti. Minulost je jednou daná a žádný kverulant se v ní nemá co šťourat. Kdyby na to byli naši předkové přistoupili, věříme dnes na praslovanskou demokratii a na pravost Rukopisů.

Nebo zaměňování viníků a obětí. Viníci a oběti jsou dáni hned na začátku, stejně jako dvě družstva při fotbalovém zápase. Takže když oběti vraždí viníky, je to docela v pořádku a na jejich statutu obětí to nic nemění. Člověk by řekl, že při každé vraždě je vrah viník a zavražděný oběť. Zde, zdá se, platí jiná logika.

S tím souvisí nepřípustnost symetrizace utrpení. Je prokázáno, že když zavraždí oběť viníka, bolí to vražděného podstatně míň, než když naopak vraždí viník oběť.

Falešné obrazy minulosti se nemají promítat do politiky. Jenže kdo rozhodne o tom, který obraz je falešný a který ne. Pan prezident, podle toho, jak moc zrovna touží být znovu zvolen? O takových věcech se v civilizované společnosti rozhoduje ve svobodné debatě. A výsledek se zpravidla, ať chceme nebo ne, nějak do politiky promítne. Většinou tím hůř, čím větší je sklon zatloukat a zametat problémy pod koberec, a čím delší dobu se ta pošetilá činnost provozuje.

V této souvislosti (debata – ano, nebo ne) prezidenta výrazně podpořil předseda Senátu Sobotka: „Národ, který zapomene na svoji historii, má obrovskou šanci si ji zopakovat. A kdyby někdo po něčem takovém toužil, tak je zapotřebí s tím rázně zatočit.“ Je zjevné, že pan předseda nemá na mysli židovský národ, nýbrž český národ. Husákovský tón této vyhrůžky, pronesené na tiskovce a citované v Právu, je prostě úchvatný.

Logika argumentace obou pánů je otřesná: protože Němci za války vraždili Židy (vzpomínáme památky obětí holocaustu), nemůže se nikdo divit, že my Češi jsme po válce zase vraždili Němce. Aby mi bylo dobře rozuměno: nepopírám, že během protektorátu bojovalo a položilo životy hodně českých lidí. Pokud ve skutečném boji přišli o život stoupenci nacistického režimu a příslušníci jeho represivních orgánů, bylo by absurdní mluvit o vraždách. Nechci zpochybňovat, že mezi oběťmi holocaustu bylo mnoho Čechů. A taky mnoho lidí, kteří se za Čechy nepovažovali a měli na to právo. Tady jsou všichni smícháni do jedné kaše jen proto, aby čelní politici ODS měli příležitost dát najevo své národovectví, a to naprosto nekorektním způsobem.

Jak se potom mohou divit, že se jim do strany hrnou extrémní nacionalisté?

27. ledna 2008