Svatouškovství v české politice

Ministr Svoboda má malér. „Přiznal“ prý, že KDU-ČSL „kupčí“ s podporou Václavu Klausovi za podporu ODS ve věci majetkového vyrovnání státu s církvemi. Kruhy morálního rozhořčení se tentokrát šíří od pomyslného středu, jímž je dnešní vydání MfD.

Nejprve co se stalo: ministr Svoboda nejprve na celostátním výboru KDU-ČSL navrhl, aby strana požadovala ještě před prezidentskou volbou závazek ODS, že její poslanci a senátoři podpoří zákon o majetkovém vyrovnání. Výbor požadavek odmítl, myslím že právem: jednak vypadal tak trochu jako ultimátum, jednak jsou zde pádné ryze technické důvody: strana není schopna zajistit, že všichni její volitelé dají v tajné volbě hlas Klausovi, a ODS není schopná zajistit, že její nacionálně liberální křídlo podpoří majetkové vyrovnání.

Ministr poté poslal jako odpověď na dotaz otevřený dopis, v němž vysvětluje, proč by lidovečtí volitelé, jak doporučuje celostátní výbor strany měli dát své hlasy Klausovi. Je to podle něho vstřícný krok, na nějž by ODS měla odpovědět vstřícností ve věci zákona o majetkovém vyrovnání (že je ODS v té věci vstřícná, je zatím mimo pochybnost).

Nato se zvedl mediální ryk o tak zvaném kupčení a ODS jakoukoli předběžnou dohodu rozhořčeně popřela.

Bylo by nejprve dobré objasnit, jaký je zcela obecně rozdíl mezi obchodem a kupčením: na seriozním obchodu není nic špatného, kdežto kupčení znamená, že někdo prodává šmejd a/nebo druhý za něj platí falešnými penězi.

Zákon o majetkovém vyrovnání je potřebná věc, je to kompromis, který v omezené míře učiní zadost spravedlnosti a otevře cestu k odluce církví od státu. Pokud by někdo chtěl dokázat, že Klaus je špatnější kandidát než Švejnar, potřeboval by k tomu lékárnické váhy.

Pseudomorální odpor proti tomu, co řekl Svoboda, spočívá na dvou předpokladech: zákon je hnusné hmotařství a z hlediska vyššího principu morálního je třeba volit svatého Švejnara. Oba jsou falešné. Je smutné, že ODS svým dementi tento výklad nechtě potvrzuje.

Údajné „kupčení“ je ve skutečnosti naprosto běžná politická záležitost. Bez podobných neformálních dohod nebo jen vzájemné vstřícnosti by nebyla možná žádná politika: ani dobrá, ani špatná.

Odpuzující je zato pokrytecké svatouškovství, které předstírá, že v politice jde o samé posvátné věci. V tomto mlžném oparu pak lze čas od času skrýt čuňárny, nad nimiž by jinak přecházel zrak.

Lidovky.cz 26. ledna 2008, Lidové noviny 27. ledna 2008