Pryč s falešným studem!

Poslední průzkum preferencí, který pořídilo STEM, na první pohled nepřinesl nic nového: poměr sil mezi „levicí“ a vládní koalicí se nemění, levice suverénně vede. V přepočtu na mandáty by měla dnes v PS 109 hlasů: přesvědčivější většinou disponovala jen neformální koalice Paroubka s komunisty v letech 2005-6.

Jakýsi malý, ale překvapivý posun nastal jen uvnitř „levice“: ČSSD ztratila 2,3%, komunisté 1,3% získali. Oba rozdíly jsou v rámci statistické chyby, jen rozestup mezi oběma partnery je o 3,6% menší.

To je poněkud překvapivé. Na první pohled by se totiž zdálo, že Paroubek jde od úspěchu k úspěchu. Jeho agresivní politický styl, jeho kritika vládní reformy veřejných financí obecně a poplatků ve zdravotnictví zvlášť zabírá. V kritice plánu na americkou protiradarovou základnu se postavil do čela dvoutřetinové většině národa. Dokonale využil aféry Čunek, ba řekl bych, že ji dokázal zručně rozpumpovat a přiživit. Proč tedy ten náznak nevděku ze strany voličstva?

Nasnadě je jedno vysvětlení: ČSSD se po roce 1989 obnovila tak, že se setkalo úsilí třech iniciativních skupin: idealistů, kteří toužili oživit komunisty zlikvidovanou sociální demokracii, komunistických osmašedesátníků, kteří by si byli rádi dodali atraktivity tím, že se zmocní úctyhodného opuštěného praporu, a normalizačních komunistů, kteří považovali KSČM za firmu příliš vykřičenou na to, aby byla schopna přežít jako vlivná strana (a taky se za ni, a nepřímo a podvědomě tedy i za sebe, trochu styděli). Odhaduji, že třetí skupina byla mezi řadovými zakladateli a podporovateli strany v poměru k těm prvním dvěma namíchána formou koňsko-skřivánčí paštiky. Vznikl sběrný tábor pro stydlíny, kteří se ostýchali dát své hlasy KSČM.

Nuže, falešný stud je dnes, jak se zdá, ten tam. A jak by taky ne: v neformální volební kampani se před komunisty jako o závod vykrucovali oba prezidentští kandidáti. Pokud jde o komunisty, musíme vzít na vědomí, že čas plyne, vyzývá v MfD Tomáš Zahradníček. Kdysi s nimi byly jakési problémy, ale Bože, to už je přece tak dávno! Takže: jaký je vlastně rozdíl mezi ČSSD a KSČM, abychom si vybrali tu první, když už se za volbu té druhé nemusíme stydět?

Mohlo by se tedy snadno stát, že v příštích volbách získá sice „levice“ svých 109 hlasů, ale rozdělení bude opačné, než dnes: 79 pro komunisty, 30 pro sociální demokraty. Jsem zvědavý, co si s tou vyhlídkou pan Paroubek počne.

lidovky.cz 16. ledna 2008