Komunisté to přefintili

Za prezidentským kandidátem Švejnarem se soustředily tři politické okruhy s dosti odlišnými motivy.

Paroubek a ČSSD touží v politické studené válce zasadit další úder nenáviděné vládě a Topolánkově ODS. Za podporou Švejnara je racionální úvaha o jeho relativní přijatelnosti napříč politickým spektrem.

Malé strany vládní koalice nechtějí vládu zahubit, doplatily by na to, odtrženy od životodárných cecíků politické moci. Rády by jen ještě trochu posílily svou pozici v koalici a zbavily se nesnesitelného mentora na Hradě.

Havel a lidé z jeho okolí touží dovršit zápas mezi personifikovaným Dobrem a Zlem a svrhnout Klause do politického podsvětí. Jejich motivace je osobní.

Všichni potřebují k tomu, aby uspěli, podporu komunistů, a dobře to vědí.

Jenže tady je problém. I KSČM je rozpolcena. Podle pragmatického předsedy Filipa nelze podpořit ani jednoho z kandidátů, protože by to členové a voliči strany neskousli. Podle racionálního politika Dolejše je třeba podpořit Švejnara, protože to v důsledcích povede k další destabilizaci „establishmentu“ a k vylepšení pozice KSČM. Dolejš má pravdu, je podstatně nebezpečnější než Filip a je velké štěstí, že členská základna strany je natolik ovládána třídní nenávistí, že na podporu racionální politiky zatím nemá. Proto položili kandidátům nůž na krk: slibte, že budete ochotni jmenovat premiéra, opírajícího se tak či onak o komunisty.

V tu chvíli proběhla s Václavem Klausem proměna. Pochopil, že mu u KSČM pšenice nepokvete, odložil velebný plnovous Otce národa a změnil se v ohnivého antikomunistu. Vyslovil se pro americký radar (teď už bez nejapných řečí o „strukturovaném ano“) a prohlásil, že vzhledem ke své minulosti nemá KSČM nárok na vstupy do vlády.

Jenže tady je problém: nárok na vstupy do vlády vzniká v demokratickém systému volebním výsledkem. Pokud chtějí Václav Klaus a další komunistům zabránit ve vstupu do vlády, nesmějí před nimi v předvolebním eifru vrtět zadnicemi jako bajadéry, ale dělat dlouhodobě rozumnou a pro veřejnost přesvědčivou politiku, která KSČM sníží preference. Taky by se k sobě navzájem nemuseli chovat jako dobytek - k této zvyklosti, která u nás dnes díky Jiřímu Paroubkovi triumfuje, v minulosti mohutně přispěl i Václav Klaus.

Jinak jim hrozí, že přes všechna hezká předsevzetí (s komunisty nikdy!) skončí jako Edvard Beneš.

lidovky.cz 15. ledna 2008