Trochu přehnaná velkorysost

Letošní rok představuje hned od počátku pozoruhodnou “konjunkci“ politických událostí: vzpomíná se dvacátého výročí založení samizdatových Lidovek a čtyřicátého výročí „Pražského jara“ a ruské invaze. A právě v tuto chvíli přichází ČSSD se zásadním přehodnocením komunistické minulosti (stížnost k Ústavnímu soudu ve věci Ústavu pro studium totalitních režimů). Že to vše spolu souvisí, se dá pěkně dokumentovat na rozhovoru, který dnes poskytl Lidovým novinám místopředseda Senátu Petr Pithart.

Pithart se octl ve velmi choulostivé pozici, protože musel nějak hájit teze svého článku z prvního čísla samizdatových LN: v příštích letech tu budou muset spolu žít poražení z roku 1948, poražení z roku 1968, problematičtí vítězové normalizace i ti mladší a mladí, kteří za to všechno opravdu nemohou (proč jen „mladší a mladí“, bd). Je proto třeba si dát pauzu velkorysosti uprostřed nekonečného vzájemného osočování a usvědčování, přestat s celonárodním kádrováckým malicherničením a začít hovořit o společných národních zájmech. V dnešním rozhovoru na to navazuje úvahou o tom, jak už v té době věděl, že v nových poměrech budeme muset žít s těmi, co nás v srpnu zradili, kteří nás dnes sledují, vyslýchají a vězní.

K tomu lze přičinit dvě poznámky: za prvé, už vzhledem k vývoji politické situace se tenkrát dalo odhadnout, že ty lidi nebude možné trhnout mezi dveřmi. K čemu by to taky bylo dobré. Jenže místo toho oni teď sedí v parlamentě, tu a tam by se nějaký našel v policii či v justici, a hlavně mají za sebou mohutnou a dobře zorganizovanou stranu. Někde se stala chyba.

A za druhé: hlavní problém v roce 1989 nebyl, jak vyřešit soužití disentu, který politická náhoda vynesla k moci, s jeho bývalými pronásledovateli, ale hlavně a především s miliony lidí, kteří nepatřili ani k té, ani k oné skupině a kterými první polistopadová elita pohrdala, protože se k ní nepřidali a nezastali se jí. Se „zelináři“ nebo „strukturáči“, jak se jim říkalo. Ti lidé jistě projevili jakousi slabost (ale jak kdo, prosím), ale i oni byli utiskováni a sekýrováni. Petr Pithart a spol. se s nimi nedokázali vyrovnat, příliš jimi opovrhovali. A jak může někdo v demokratických poměrech vládnout lidu, kterým pohrdá? Že pak první polistopadová politická garnitura skončila politickým krachem, je její problém. Že se podepsala na marasmu, v němž dnes žijeme, je bohužel problém nás všech.

lidovky.cz 11. ledna 2008