Jánošík náš vzor

K jánošíkovské tradici se dnes hlásí slovenští politici, například premiér Fico. Zbojník je mu sociálně blízký tím, že bohatým bral, i když není zcela jasné, zda taky chudým dával. Tedy přinejmenším jednomu ano, totiž sobě.

Revoluční tradice tohoto druhu mají velkou přitažlivost i pro Ficovy české soudruhy, totiž přátele. Předseda Paroubek průběžně oznamuje, které zákony, jež vládní koalice prosadila proti vůli opozice, hned po svém nástupu k moci zruší. Budou to, jak se zdá, všechny. Pak se budeme řídit selským rozumem, který doporučují v Právu. Selský rozum se konec konců bez zákonů obejde. Přinejmenším na čas.

Zbojnickou techniku hodlají sociální demokraté otestovat na citlivém místě reformy veřejných financí, totiž na poplatcích u lékaře (názorný případ, protože občan musí fyzicky sáhnout do peněženky). Útok je veden ze dvou stran: občané nemají platit, protože je to v rozporu s ústavou. Zatímco v buržoazní demokracii rozhoduje o tom, co je v rozporu s ústavou, soud, ve zbojnické demokracii selský rozum. Pacienti se nemusí bát, protože se jim za vzdor vůči vrchnosti nic nestane (nemohu si pomoci, ale cítím za tím zdůvodnění: protože je u nás mj. i díky nám tak veliký bordel). A lékaři nemají vybírat. Průkopníkem lékařského vzdoru je bývalý náměstek dr. Ratha a ředitel nemocnice ve Vrchlabí Dryml (zbojnické tradici se vždycky dařilo v horách). I on se řídí selským rozumem: protože lékař si má poplatek vybraný podle zákona ponechat, může s ním naložit libovolně, tedy ho např. „jakoby“ pacientům, aspoň těm nejpotřebnějším (nezletilcům a seniorům) vrátit, to znamená ho nevybrat vůbec. Tím je naplněna druhá část zbojnické zásady, chudým dávat. Protože z jakoby vybraného a vzápětí jakoby darovaného poplatku lékař neodvede daň, naplní se i část první, totiž bohatým (v tomto případě státu) brát.

České sociálně demokratické zbojnictví má jen jedinou stinnou stránku: je na něm bohužel příliš vidět, že domácí tradicí, o niž se může opřít, není Jánošík, nýbrž Babinský.

lidovky.cz 8. ledna 2008