Tajně nebo veřejně?

Důvody, které uvádějí představitelé parlamentních stran ve sporu o to, jak má být volen prezident ČR (tj. mají-li ho volitelé volit tajně nebo veřejně), jsou věcné a formální, stojí však za nimi nevyslovené, ale zcela zjevně pragmatické pohnutky. ČSSD trpí syndromem odpadlictví: zažila totiž při minulé prezidentské volbě odpadlictví organizované – část prominentních představitelů strany zjevně nedala hlas svému kandidátu Zemanovi. Vyrojily se fantastické spekulace o tom, jak to hodlají zařídit, aby se volilo jakoby tajně, ale zároveň tak, aby vedení mělo své volitelské ovečky pod kontrolou. Teď se vedení strany přiklání k tomu, aby volba byla veřejná. ČSSD by veřejná volba vyhovovala i z dalšího důvodu: vzhledem k rozvržení sil není vyloučeno, že o volbě rozhodnou komunistické hlasy. Pokud komunisté dají svůj hlas jednomu či druhému kandidátovi, bylo by pro ně nejlepší, kdyby o tom nikdo nevěděl, protože z hlediska komunistického vyššího principu mravního jsou oba buržoazní smraďoši. Kdyby se hlasovalo veřejně, budou mít komunističtí volitelé problém, takže sice asi neprojde Švejnar, ale ani Klaus.

ODS se na to dívá přesně naopak: protože SZ a zjevně ani dost lidovců Klause volit nebude, jsou přeběhlíci a komunisté vítáni.

Argumentuje se ovšem věcně: přívrženci tajné volby (předseda poslanců ODS Tluchoř, ale i sociální demokrat Koudelka) mluví o tom, že doposud se prezident volil aklamací jen ve zcela výjimečných situacích, že je to tradice i jinde, že veřejné hlasování zpochybňuje princip svobodné volby.

Není skutečně jiná možnost, než brát celou záležitost věcně a formálně, bez ohledu na to, koho bychom ve funkci rádi viděli. A tu je zjevné, že tajné hlasování je vyhrazeno lidu ve volbách. Lidé jsou zodpovědní jen svým zásadám, lid je poslední instancí demokracie a nikdo nemá právo jej při rozhodování kontrolovat. Volení zastupitelé odpovídají těm, kdo je volili: mají samozřejmě právo se rozhodnout jinak, ale musí tak učinit veřejně a musí to umět před veřejností zdůvodnit. A za druhé: politika je týmová práce, politici se shromáždili pod vedením, které si zvolili a za programem, který přijali. I oni se proti vedení i programu mohou odvolat ke svým zásadám, ale musí to učinit veřejně a veřejně to zdůvodnit. Pokud volí tajně zastupitelé, otvírá se prostor pro tichošlápkovské podrazáctví.

Z těchto důvodů má ve věci veřejné volby vedení ČSSD pravdu.

lidovky.cz 7. ledna 2008