Chvála Dopravního podniku hlavního města Prahy

Je všeobecně známo, že se u nás poměrně hodně krade. Už v minulosti tím byli naši předkové pověstní po celé Evropě, stejně jako hudebním nadáním či uměním vařit dobré pivo. Samozřejmě tomu není tak, že by kradli všichni, krade jen menšina (zato obyčejně velmi, velmi zručně) a většina se za ni stydí. Stydí se i za takové troškaře, jako jsou kapsáři. Problém se aktualizuje v době předvánočních nákupů.

Ve snaze omluvit tuto skutečnost (že je u nás hodně kapsářů) hovoří občas odborníci o tom, že kradou hlavně organizované gangy z východu. Jistě je to pravda, nevěřím ale, že by se tu a tam nepřiživil taky nějaký našinec. Mluví se o Romech, ale to jsou přece taky našinci, pokud jsou čeští občané. Jak to zařídit, aby ostuda byla co nejmenší?

S pozoruhodnou inovací přišel před nynějším vánocemi Dopravní podnik Hlavního města Prahy. V tramvajích, metru a v autobusech znělo opakovaně toto hlášení (cituji zpaměti a zhruba, podstatu jsem nezkreslil): „Vážení cestující, upozorňujeme Vás, že se nacházíte v oblasti zvýšeného výskytu kapesních krádeží. Dávejte si pozor na své věci.“

Sdělení je svým způsobem revoluční: naivní člověk by očekával, že bude řeč o „zvýšeném výskytu kapesních zlodějů“. Zde však se mluví o krádeži an sich. Odehrává se sama od sebe, podobě jako atmosférické poruchy, laviny nebo zemětřesení. Všichni, kdo se octnou v místě, kde k ní „dojde“ jsou na tom jako lidé, kteří se v bouřce schovali pod strom, do něhož uhodilo.

Jiná možná interpretace je, že kapesní krádež je něco jako epileptický záchvat: člověku vylezou oči z důlků, u úst se objeví slabá pěna, a než se naděje, už má ruku v sousedově kapse a tahá z ní šrajtofli. Nedá se s tím nic dělat.

Zatímco všude na světě je krádež něco, co dělí společnost na dvě antagonistické skupiny, kradoucí a okrádané, zde se krádež prostě děje. Koho postihne, ten má smůlu. Otázka viny se neklade.

Čili, jednoduše řečeno: nemyslete si prosím, že snad krademe. Ani náhodou. U nás ke krádežím dochází.

26. prosince 2007