indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

3.12.- 11.12.2007

Zpěvem k srdci, srdcem k Visegrádu

Myšlenka Visegrádské spolupráce u nás neměla dlouho na růžích ustláno. Neměla vhodný kádrový původ (hlásil se k ní Havel), a proto Josef Zieleniec ještě coby Klausův ministr zahraničí pracoval na jejím „rozředění“ (rozšířením o další země až po Kazachstán). Dobrá zpráva z právě ukončeného setkání premiérů v Beskydech tedy je, že Topolánkova vláda je vůči ní vstřícnější.

Setkání se účastnilo i Slovinsko: to rozšíření je na první pohled logické, obávám se jen, že Slovinsko je od nás dál, než si myslíme: nikdy nebylo ruskou kolonií. Pojem „komunismus“ je i v tomto případě matoucí. Do budoucna se plánuje spolupráce s baltskými zeměmi (proč ne) a s Ukrajinou – to už trochu připomíná rozřeďování, i když iniciativa zjevně tentokrát přišla z polské strany.

Visegrád dlouho existoval jen jako parádní kulisa. Projevilo se to i na schopnosti domluvy. O zcela zásadní věci, protiraketové základně v ČR a Polsku, se raději ani nemluvilo. Shoda ve věci Kosova je větší, avšak asi taková, jako v celé EU: případnou samostatnost Kosova musí řešit EU, Američanům do toho nic není. Slovensko k ní má přitom zásadní výhrady.

To je nadějné: v Kosovu nejde o to vyhlásit samostatnost (to se stane zjevně samo od sebe), ale udržet poté zemi v klidu. Má k takové náročné operaci rozhádaná EU vůbec dost sil? Albánci ani Srbové z Kosova jí v tom, mírně řečeno, příliš nepomohou.

Kosovo je koncentrát všech postjugoslávských problémů. Je obklíčeno lesem otazníků: proč má právo na samostatnost, kdežto Republika srbská v Bosně ne? Proč má Kosovo právo na odtržení od Srbska, ale srbské oblasti Kosova nemají právo na odtržení od Kosova? A vůbec, proč mají v Evropě existovat vedle sebe dva albánské státy? EU hodlá tolerovat kosovskou samostatnost, aniž by udělala cokoli dalšího. To je nejhorší ze všech možných řešení. Není divu, že visegrádské země mají problém se na něm domluvit.

Takže to, v čem se soudržnost Visegrádu nejlépe zhmotnila, byl Topolánkův procítěný přednes moravských lidových písní. Podle maďarského premiéra v nich lze nalézt prvky čardáše i jihoslovanské melodičnosti. Z politického hlediska je to ovšem pojítko dost skrovné.

lidovky.cz 11. prosince 2007