Politická kultura ve sněmovně a vůbec

Jan Masaryk si kdysi po válce postěžoval svému tajemníkovi, jaké ústrky musí v OSN strpět od ministra Molotova. Je na tom jako ten pes na desce firmy His Master´s Voice. A na závěr si povzdechl: „Ale kdykoli slyším Molotova mluvit, modlím se, kdyby tak hlas mého pána byl aspoň o kapánek lidštější.“

Na tenhle citát si vždycky vzpomenu, když slyším předsedu Paroubka pronášet některou z jeho bojových výzev. A děkuji Bohu, že nejsem v Masarykově postavení. S podobnou dikcí jsem se setkal dvakrát v životě: během základní vojenské služby v „ČSLA“ a pak v rozpuku normalizace, když jsem, byl nějakou dobu nucen vydělávat si na chleba v jednom středočeském komunále. Nechápu, kde ten člověk bere tak širokou podporu. Asi je to tím, že větší část společnosti je nespokojena se svým údělem a zachvácena neukojitelnou zlobou.

Podobný případ je dr. Rath. Politický nebožtík Miroslav Sládek byl proti němu břídil. Dr. Rath má daleko širší záběr, je trochu (ne o moc) učesanější, víc dbá na štábní kulturu. Není slušnější než Sládek, ale podstatně šikovnější.

Politickou kulturu, která dnes triumfuje, vnesli do Sněmovny Sládkovci. Rozvinula ji ODS, zraněná sarajevským atentátem. A ČSSD ji dnes dovádí do dokonalosti.

Včerejší debatu o důvěře vládě zahájil bojovou fanfárou předseda ČSSD: „Shrnout působení této vlády za deset měsíců je v podstatě jednoduché. Je to vláda řízené destrukce…“ Když řídící schůze (Němcová, ODS) dvakrát upozornila posl. Urbana, že překročil časový limit pro faktickou poznámku a vypnula mu mikrofon, označil to Urban za nechutné a za útok na parlamentní demokracii. Topolánek vyslovil podezření, že poslanci ČSSD se k ataku na vládu posílili alkoholem, dr. Rath nepřímo, ale zřetelně obvinil jeho a ministra financí Kalouska z alkoholismu. Posl. Urban si stěžoval, že ho mimo debatu ministr Nečas nazval bláznem (přičemž loajálně přiznal, že zaznívají i mnohem horší výroky). Ve sporu s posl. Bendou mu dr. Rath vytknul, že nedostudoval právnickou fakultu. Posl. Šustrovi (KDU-ČSL), který ho označil za omezence, zase vmetl do tváře, že pumpuje peníze do katolického Orla a že tam zaměstnává celou rodinu. Atd.

Debata tohoto typu se může vést při jakékoli příležitosti, není vázána na nic věcného. Těžko se divit, že veřejnost je pak parlamentem znechucena. Jenže poslance jsme si vybírali sami, a ne ze Sprosťákova, ale ze svého středu. A oni pak zase zpětně ovlivňují všeobecnou kulturnost ve společnosti. V tomto bludném kruhu se propadáme do dost velkého úpadku.

lidovky.cz 5. prosince 2007