Ruské volby a co z nich plyne

Ruské volby dopadly tak, jak bylo známo předem. Drtivě zvítězilo Putinovo Jednotné Rusko, do parlamentu se dostali ještě komunisté, Žirinovského „Liberální demokraté“ a „Spravedlivé Rusko“. Vznik „liberálních demokratů“ přitom kdysi ještě za časů SSSR iniciovala KGB jako potěmkinskou opozici k „perestrojkové“ KSSS, vznik Spravedlivého Ruska zase z týchž důvodů putinovci. Český pozorovatel může při pohledu na tento vykutálený politický systém cítit jakési slabé uspokojení: tak daleko ještě přece jen nejsme.

Zprávy o rozsáhlém falšování volebních výsledků nejsou jistě vycucané z prstu, i když naše pozorovatelka paní Čurdová (ČSSD) nic neviděla. Přesto není nejmenší důvod pochybovat, že se Putin a jeho podpůrná strana těší v ruské veřejnosti obrovské spontánní podpoře a že by byli drtivě zvítězili i bez tradičního fixlování. Po nepodařeném pokuse o polepšení SSSR, který skončil jeho potupným rozvalem, následovalo ponížení, které museli Rusové zažívat během slabé Jelcinovy vlády, kdy zemi hrozily rozpad územní integrity a rozkradení veškerého státního majetku. To vedlo zcela pochopitelně k tomu, že Rusové postupně zapomínali na sen o demokracii začali snít o dobách, „kdy před nimi západní politici lezli po břiše“. Putinovi jde o to, vrátit Rusům specifickou sebedůvěru tohoto typu, plynoucí z mindráku. A je v tom úspěšný.

Jedinou skutečnou opozicí budou komunisté: dostali, jak se zdá, i protestní hlasy demokraticky laděných voličů, kteří pochopili, že hlasovat pro Kasparova, Javlinského atd. znamená vrhat volební lístek do koše. Předseda Zjuganov pronesl několik vydařených výroků: „Jsou to nejšpinavější volby v naší historii“ (není naštěstí zjevné, jaký úsek historie Ruska má na mysli). „Budeme jedinou demokratickou silou v novém parlamentu.“

U nás má radost Jiří Paroubek: „Myslím, že česká politická reprezentace musí pochopit, ale i ta část, která zatím nepochopila, že Rusko je silné a že má silnou vládu“. Těší se už na to, až tu bude dělat Putinovi šafáře?

Alexandr Mitrofanov polemizuje v Právu s Václavem Havlem a píše: „Naším zájmem by nemělo být stále se utvrzovat v tom, že v Rusku není západní demokracie. Naši politici by měli spíše přemýšlet, jak efektivně jednat s tímto režimem, který kvůli nespokojenosti svých občanů rozhodně nepadne.“ S tím lze souhlasit s několika výhradami: za prvé, je třeba vidět, že v Rusku není demokracie západní, nýbrž specificky ruská, tj. potěmkinská. A za druhé, ptát se, jak s Ruskem efektivně jednat, můžeme – a jistě musíme - teprve tehdy, až si sakramentsky pojistíme, aby nás nemohlo znovu sežrat. Po úspěšné volební estrádě mu nepochybně zase o něco vzroste apetit.

lidovky.cz 3. prosince 2007