ARCHIV

Václav Klaus trojjediný

Způsob, jakým nový český prezident bere ztečí české ústavní instituce, je obdivuhodný. Útok na exekutivu úspěšně zahájil v Athénách a rozhodujícího vítězství dosáhl v Lánech, kde ho premiér i ministr zahraničí uznali za principála – sice neochotně a s remcáním, ale zato, jak se zdá, nevratně. Útok na legislativu se chystá: poté, co předsedal Špidlovi a Svobodovi, hodlá řídit schůzi zahraničních výborů a výborů pro evropskou integraci obou sněmoven, kterou sám svolává. Zbývá moc soudní – a tady se sama od sebe nabízí královská soudní instituce, místo, kde se protíná doména bohyně spravedlnosti s legislativou, Ústavní soud. Prezident má značný vliv na jmenování soudců ÚS a shodou okolnosti většině z nich právě končí mandát. Pokud Klaus i tady uspěje a podaří se mu uskutečnit to, co vyčítal Václavu Havlovi (totiž že udělal z ÚS třetí komoru parlamentu), může se institut prezidenta a Václav Klaus osobně změnit v jakousi Svatou trojici.

Mj. proto, aby se úkolu zvládnout Ústavní soud zhostil se ctí, zřídil si prezident odborný poradní útvar z renomovaných právníků. Údajně dva členové tohoto tělesa jsou kromě na Hradě registrováni ještě v registru svazků StB jako tzv. áčka. Václav Klaus připustil, že i tento poradní zbor může být zdrojem, z něhož bude čerpat při obsazování uvolněných míst v ÚS.

Václav Klaus se, jak čas plyne, postupně zbavuje úzkoprsých předsudků. Úspěšně navázal na svého předchůdce při integraci komunistů (nejen těch bývalých, ale i těch současných) do politického života. Už na to má dokonce ideologii: není antikomunista (tj. překabátěný komunista), ale nekomunista. Teď je možné zahájit jakousi formu registrovaného partnerství s „áčky“. Jsou to vlastně chudáci: k tomu, co dělali, byli násilím donuceni, díky tomu to dělali jen velmi neradi a s vnitřním přemáháním. Většina lidí, kteří se áčky nestali, se jimi nestali jen proto, že to na nich nikdo nechtěl, protože kdyby na ně byl někdo tlačil tak, jako tlačil na áčka, byli by se áčky nepochybně sami stali. Nehledě k tomu, že drtivá většina áček v tom je nevinně, protože je na seznam napsali jejich řídící důstojníci bez jejich vědomí, jak rádi dosvědčí. Na konci rehabilitačního procesu by nakonec mohlo být i to, že se někdo z těchto obětí komunismu v nejvlastnějším slova smyslu stane členem Ústavního soudu. Lustrační zákon to sice nedovoluje: ale nedalo by se to řešit např. cestou prezidentské milosti? V. K. sice minulý týden v rozhovoru pro MfD prohlásil, že ji bude udělovat jenom výjimečně, ale tahle věc je pro výjimku jako dělaná.

10. května 2003