Noční můra Pavla Béma

Podobně jako kdysi Martin Luther King, i Pavel Bém měl sen, a s jeho obsahem se svěřil sobotnímu kongresu ODS. Nebyl to ovšem sen optimistický: pan Bém se z něho musel probudit zpocený hrůzou.

Zdálo se mu totiž, že kvůli neposlušnosti koaličních partnerů (koaliční partneři jsou od toho, aby poslouchali, je zajímavé, jak tuhý život má tato zásada, která se ODS kdysi vůbec nevyplatila) je prezidentem zvolen Jan Švejnar a na Hradě se uhnízdí banda čtyř: Švejnar, Havel, Bursík a Topolánek. Odmítne Klausovo učení o globálním oteplování, prosadí přijetí evropské reformní smlouvy, ekologickou daň a ekologické žárovky na Hradě(!). Zelení a Lidovci začnou Topolánka vydírat, evropská komise likviduje všechny reformní pokusy české vlády, v krajských volbách utrpí ODS drtivou porážku, straně hrozí znovu rozkol.

Pomoz, tatíčku, kde jsi, volají věrné Klausovy děti. A tatíček neodpovídá, je daleko, za mořem: poté co nevděčný český lid odměnil dílem kongeniálním Smithovu Bohatství národů, odcestoval navždy na Harvardskou univerzitu.

Pan Bém se nezabýval otázkou, zda by o našeho prezidenta na Harvardu stáli, těžko mu to vyčítat, sny nemusí být realistické. Taky měl vzápětí sen dobrý: předsedovi Topolánkovi se v něm podaří vtlouci koaličním partnerům do hlavy, že i jejich role se váže s odpovědností, že není možné jen využívat postavení ve vládě neodpovídající volebnímu výsledku, naopak, že se za takové postavení musí krvavě platit. Zjevně v duchu známé neokonzervativní zásady, že svoboda je poznaná nutnost. A všechno pak dobře dopadne.

ODS je zvláštní strana: dostala do vínku od svého zakladatele zvláštní konflikt mezi demokratickým programem a autoritativní politikou. Díky tomu se zbavovala remcalů, ale zároveň se stávala zcela nekomunikativní. Jejím největším vstřícným krkem po Sarajevu byla opoziční smlouva se Zemanem. Teprve letos v lednu se cosi změnilo.

Topolánkovi se právem vytýká pubertální klackovitost. Je třeba říci, že ji projevuje i vůči Prorokovi na Hradě. Není na to hezký pohled, ale premiér je přece jen o krok dál, než pan Bém, který má ke Klausovi vztah srovnatelný se vztahem trpaslíka ke Sněhurce.

A plyne z toho jakási naděje: premiér je teď v politické pubertě, lze se nadít, že během tří, čtyř let dospěje a postaví ODS a vládu na nehliněné nohy. Bohužel je to však asi taky sen, i když hezký. Ty tři – čtyři roky mu totiž nejspíš nebudou dopřány.

lidovky.cz 26. listopadu 2007