Odjištěná puma

Jihlavský státní zástupce Salichov opakovaně zastavil trestní stíhání předsedy KDU-ČSL Čunka a tím, že trestný čin, z něhož byl předseda KDU-ČSL obviněn, se nestal. Rozhodnutí vychází z toho, že realitní společnost, která dostala od města zakázku, nebyla nijak protežována ani zvýhodněna, a tudíž nebyl žádný důvod k tomu, aby tehdejšího vsetínského starostu uplácela.

Salichov věc podle rozhodnutí nejvyššího státního zastupitelství přešetřil, a to v poměrně velmi krátké době. Necítil potřebu předvolat si znovu k výslechu hlavní svědkyni Urbanovou. To vzbudilo zuřivost stínové ministryně spravedlnosti a bývalé nejvyšší státní zástupkyně Benešové i sociálnědemokratické lobby v Právu (Pavel Verner). Lidovečtí Čunkovi příznivci zase žádají triumfální návrat exvicepremiéra do vládních funkcí.

Zklamání ČSSD chápu: snili nejspíš o tom (nakolik tomu i činně napomáhali, nedovedu posoudit), že se proces potáhne ještě pět let, as pak – už za úspěšné vlády Jiřího Paroubka - bude Čunek zproštěn obvinění pro nedostatek důkazů. Čili: je to darebák, ale bohužel se nám nepodařilo ho přichytit.

Věc zatím není uzavřená, nejvyšší státní zástupkyně má teď tři měsíce na přezkoumání nového Salichovova rozhodnutí. Pokud se s ním ztotožní, bude Čunek po formálně právní stránce čistý jako lilium.

To, co i pak zbude, je podivný vír milionů kolem někdejšího bezpečnostního technika jednoho vsetínského podniku. Nestal by se viditelným. kdyby Čunek nebyl obviněn z toho, z čeho teď bude nejspíš definitivně očištěn. Nicméně je to tady a já si to nedovedu srovnat se svou vlastní zkušeností. Nepovažuju se za enormně chudého člověka, ale přesto největší suma, která se mi kdy octla na účtu, bylo asi dvě stě tisíc korun, a velmi dobře se pamatuju, kdy to bylo a proč. Čunkova amnézie je pro mne něco velmi exotického.

Pan Čunek, obklopen masopustním rejem milionů (až tak moc jich není, to připouštím, ale přehlédnout se nedají), a nadán zvláštní schopností se do věcí, které má vysvětlit, děsivým způsobem zamotat (nevěřím, že by to bylo dáno jen jeho nešikovností), představuje pro každého politického partnera stejnou jistotu jako odjištěný handgranát. Dokud leží na sekretariátě KDU-ČSL, je to věc bratří a sester z té strany, zjevně spoléhají na to, že nad nimi Hospodin podrží ochranou ruku.

Pan Topolánek na Boží milost moc spoléhat nemůže (ostatně, občas se to nevyplácí), a měl by se tedy držet obecných pravidel pro zacházení s odjištěnými výbušninami, je-li mu jeho politický život milý.

lidovky.cz 21. listopadu 2007