K výročí sametové revoluce

Letošní výročí listopadového převratu z roku 1989 sice není kulaté. Přesto se sluší ho několika řádky připomenout, udělalo to ostatně na své čtvrté stránce i dnešní Právo.

Zítřejší oslava proběhne ve znamení demonstrací. Na Palackého náměstí budou neonacisté, „monitorováni“ anarchisty, pohřbívat svobodu slova. Na Václaváku bude občanská společnost (nebo aspoň její významný výsek), odbory a vysokoškolští studenti pohřbívat americký radar a Topolánkovu vládu. Neonacisticko-anarchistická demonstrace začíná ve dvě, občanská společnost to spustí ve čtyři. Protože v tom, co odmítají, se všichni dokonale shodnou, mohou to ti z Palackého náměstí, když sebou hodí, ještě na Václavák stihnout.

Pozoruhodný je postoj komunistů, je totiž v zásadě dvojí. Předseda strany Filip (podporovaný mj. poslancem a bývalým bachařem Vondruškou) s námi slavit nebude, uctí 17. listopad 1989, až budou jeho ideály uvedeny do praxe. Které to jsou, není jasné, ale lze se obávat nejhoršího. Do té doby se musíme bez pp. Filipa a Vondrušky nějak obejít.

Naopak pan Dolejš, komunistický „liberál“, s námi slaví. Přestože mnohé ideály nebyly naplněny. Na náměstích totiž byli i komunisté. Mohu to potvrdit, viděl jsem tam několik známých tváří z operativy StB. K ideálům je třeba se vrátit: to dělal např. i János Kádár po potlačení maďarské kontrarevoluce a Husák po potlačení kontrarevoluce v ČSR. Kladné chtěli zachovat, záporné odstranit. To druhé dělali vehementně. Dělal by to i pan Dolejš.

A co znamenal 17. listopad 1989 pro řadového čičmundu, např. pro mne? Místo dokonalé diktatury (diktatury bývají dokonalé, ovšem dokud se nesesypou) máme teď nedokonalou demokracii. To by nevadilo, demokracie jsou vždycky nedokonalé: problém je jen tom, že ta naše je nedokonalá čím dál tím víc. Místo bezchybné suverenity ruské kolonie máme omezenou suverenitu malého státu, který se neobejde bez spojenců a musí na ně, pacholky, brát ohled. To pobuřuje milovníky co největší suverenity od neonacistů přes prezidenta Klause a předsedu Paroubka až po anarchisty a komunisty. Dá se tedy očekávat, že se naše suverenita podstatně vylepší.

Já mám ovšem vzhledem ke svému věku velikou kliku. Mám totiž slušnou šanci, že se toho, až se naše demokracie a suverenita stane opět dokonalou, nedožiju. Už brzo totiž umřu. Na rozdíl od většiny z vás, milí čtenáři.

lidovky.cz 16. listopadu 2007