Jako u blbejch

Dnešní Právo přináší in formaci o sporech, které v sousedním Německu probíhají uvnitř vládní koalice i mezi vládními stranami (přesněji řečeno SPD) a vyhnaneckými organizacemi. Týkají se společného projektu, který by měl nahradit či zastoupit plán na zřízení „Centra proti vyháněním“, jejž podporoval a podporuje především Svaz vyhnaných.

Původní projekt předpokládal, že půjde o středisko, které se bude věnovat vyháněním a etnickým čistkám v Evropě vůbec a v tom rámci i vyhánění Němců po druhé světové válce. Tento projekt je zjevně velmi ambiciózní a zakrývá podstatu věci. Jednak v Evropě neexistuje dostatečný konsensus v záležitostech etnických čistek: například Poláci vyhnaní z území, které po druhé světové válce zabrali Rusové, jsou přesvědčeni, že oni byli vyhnáni neprávem, ale stejně pevně věří, že vyhnaní Němci naopak dostali, co si zasloužili. Obecněji vzato, ze všech etnických čistek, co jich kdy v Evropě bylo, je jen vyhnání Němců otevřený problém.

Koaliční vláda nemá zatím o svém projektu jasno. Má jít o „připomínku“, snad jakýsi památník a historickou výstavu. Předsedovi SPD přitom leží na srdci, aby se zabránilo jakékoli provokaci, a to platí i pro účast osob. Proto se vedení strany staví zejména proti účasti prezidentky BdV Steinbachové. Čili: legální zájmová organizace vyhnaných má být vyloučena, zřejmě jsou příliš zaujatí. Je to trochu podobné tomu, jako kdyby u nás z práce na připomínce obětí stalinismu byla vyloučena Konfederace politických vězňů.

Další problém má opoziční Strana zelených: předsedkyně parlamentní frakce Künastová trvá na tom, aby „Připomínka“ nestála v Berlíně, odkud vzešla druhá světová válka, ale v nějaké východoevropské zemi. Berlín je zjevně podle paní poslankyně smolné město. Je v tom jakási pověrčivost.

Čili: Připomínka ano, ale nesmí se týkat jen vyhnaných Němců (ačkoli o ně jde); nesmějí se na ní podílet zvolení zástupci jejich zájmových organizací. A nesmí být v Německu, a zvlášť ne v Berlíně. Člověk, který to pozoruje z odstupu (mimo Německo a z časového odstupu více než šedesáti let, které nás dělí od konce poslední války) se nemůže zbavit dojmu, který se dá pregnantně, i když nespisovně, vyjádřit úslovím: „jako u blbejch“.

lidovky.cz 9. listopadu 2007