Jsme jako oni

Výsledky průzkumu agentury Median v přepočtu na mandáty trochu připomínají výsledky voleb z roku 2002: ČSSD by dohromady s KSČM měla 111 poslanců, ale mohla by vytvořit vládu i se zelenými a s KDU-ČSL (dokonce o něco stabilnější, než byla ta Špidlova). Vrátili jsme se o pět let zpátky? Připomeňme si, že to byla doba krize a neúspěchu ODS a formálního ústupu Václava Klause z čela strany.

Některé poslední kroky čelných odéesáckých představitelů jakoby napovídaly, že ODS je nepoučitelná. Místopředseda a ministr Nečas je jeden z jejích nejšikovnějších a nejtalentovanějších politiků. Přitom reagoval na prezidentskou kandidaturu Jana Švejnara způsobem, který je těžko označit jinak než slabě příčetný a hysterický. Ze skutečnosti, že Švejnar zasedá v dozorčí radě ČSOB, vyvodil, že se jí upsal jako čertu a že tento úpis nelze už ničím odčinit. ČSOB je ve sporu se státem. Tím se z ní zřejmě pro Špičky ODS stává něco jako Sudetoněmecké krajanské sdružení v oblasti ekonomiky. A je to dobrý důvod, aby prof. Švejnarovi, až se pokusí proniknout na poslanecký klub strany, zabouchli bez okolků dveře před nosem. Že Nečas nemluvil do větru, je vidět z toho, že na Švejnarově setkání se senátory už senátoři ODS chyběli. Přitom jde jen o to si kandidáta zdvořile vyslechnout.

V ODS je od sarajevského atentátu ve vztahu mezi příslušníky stranické Mladé gardy (Nečas, Zahradil, Tlustý) a dnes už bývalým předsedou něco nepřirozeného: předpubertální vztah k autoritativnímu tatínkovi. Něco podobného je příznačné spíš pro diktatury. Na nesnesitelné hulvátské manýry těchto lidí v době Špidlovy vlády (Špidla si kritiku zasloužil, ale ne takovou) se zapomnělo jen proto, že je pak Paroubek, Rath a další hravě přetrumfli. Přetrumfnout někoho v hulvátství není nijak těžké.

Něco podobného jako Nečasovi se teď povedlo ministru Julínkovi. V ČT nemluvili do větru, když srovnávali jeho razantní zásah proti prof. Klenerovi s tím, co kdysi provedl Rath prof. Černému v Brně. Člověk, který není odborníkem ve zdravotnictví, samozřejmě nedovede posoudit, zda ve sporu o další osud Ústavu hematologie a krevní transfuze nemá Julínek pravdu. Vadí mu jen – a právem – totéž, co mu vadilo na Rathovi: že se tak citlivé otázky řeší kaprálskou holí. Je to nejen neslušné, ale i netaktické.

Takže v případě pana ministra Julínka vyvstává tatáž otázka jako v případě místopředsedy Nečase: oč jsou tito lidé lepší než ti, které vystřídali? Průzkum Medianu jakoby naznačoval odpověď.

lidovky.cz 8. listopadu 2007