Společně, a co nejvíc od věci

O víkendu proběhla v Erfurtu za zaslouženého nezájmu německého i českého tisku výroční konference Česko-německého diskusního fóra. Diskutovala se následující témata: proměny životního stylu po roce 1989, integrace menšin a identita dnešního člověka.

V krátké zprávičce včerejšího Práva si libuje Jan Kovařík, že „do pozadí ustoupila historie poválečného odsunu Němců, ač se šéf Landsmannschaftu Bernd Posselt snažil téma nastolit na zasedání rady fóra.“ Konferenci zaregistroval taky regionální Thüringer Allgemeine (něco zhruba jako např. u nás Kolínský deník) v článku s výmluvným titulem „Blízko alibi“.

Oficiózní dialog, provozovaný tímto způsobem, mi připomíná „dialog mezi marxisty a křesťany“, organizovaný s velkou pompou a stejně oficiózně v šedesátých letech minulého století. Jeho Princip bylo lze vyjádřit slovy slovenské revoluční písně z roku 1848: „Garibaldi hovorí, že sa Nemca nebojí, a Nemec mu zas hovorí, Garibaldi, chlap si dobrý.“ Účastnili se ho důvěřiví křesťanští hejlové ze Západu a domácí marxisté, většinou s lidskou tváří, a sestával taky z mluvení od věci a z vzájemného mazání si medu kolem hub. Když se tam náhodou vetřel nějaký křesťan domácí a chtělo se mu hovořit o tom, jak u nás dostávají křesťané zahulit, „ustoupil do pozadí“ (tj. vyhodili ho).

Proč tuto linii dnes prosazuje česká strana, je jasné: „odsun“ a dekrety jsou spolehlivě pod kobercem, rozhodl o tom přece jednomyslně parlament (smí se tu a tam mluvit o „excesech“, a ty přece s podstatou věci nemají nic společného, že?). Proč to podporuje německá strana, až tak moc jasné není, ale to je její věc: nespíš chce mít pokoj.

Protože se mi titulek z Thüringer Allgemeine (Blízko alibi) zdá být příliš slabý, a protože jako každý občan ČR mám právo iniciativy, dovoluji si navrhnout pro příští konferenci, která bude v Česku, dvě žhavá témata. Jedno už jsem naznačil: co vede českou a německou stranu k tomu, že se na Fóru mluví v podstatě už jen o tom, co nikoho nepálí? A druhé, které je výrazně zukunftsgerichtet (zaměřeno do budoucnosti): co vede velkou německou koaliční stranu, jejího předsedu a jejího ministra zahraničí, aby strkali nos do toho, jak a s kým ČR zajistí své bezpečnostní zájmy (radarová základna) a nutili nám k tomu jako arbitra Putina? A co tomu říká druhá velká koaliční strana a spolková kancléřka?

To by byla mela! Jenže, samozřejmě, nebude.

lidovky.cz 9. 10. 2007