indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

28.4. - 3. 5.2003

ARCHIV

Ferda Plzák a jeho přátelé

Ferda Plzák je postava fiktivní: povoláním je „zahajovač“ a patří do hry Václava Havla Zahradní slavnost. Hra popisuje – mimo jiné – dialektický proces zahajování a likvidování, jímž se komunistický režim pomalu prokousával k smrti vysílením. Co zahajovači zahajují, likvidátoři likvidují. Zahajovači oplývají spoustou dobrých úmyslů. „Nechť kvetou všechny květy umění!“, volá ve své době populární čínský zahajovač, zlikvidovaný posléze v Kulturní revoluci.

Jedna z tezí zahajovače Plzáka zněla: „My dnes musíme diskutovat – a nesmíme se zaleknout ani protichůdných názorů. Každý, komu jde upřímně o naši společnou věc, by měl mít jeden až tři protichůdné názory!“

Teze se mi vybavila, když jsem si před časem přečetl vyznání uznávaného spisovatele starší generace. Dokáže prý zastávat několik názorů najednou. A módní spisovatel mladší generace říká docela konkrétně, že by dokázal napsat třístránkový esej na podporu invaze (té americké v Iráku) i třístránkový esej proti invazi.

Vyznání autora starší generace jsem vyslechl s jistou úlevou. Doba, kdy on a někteří jeho generační druhové vehementně zastávali jen jeden názor, je neodvratně pryč. Jeho současná schopnost dává naději nám ostatním (můžeme se cítit bezpečněji) i jemu samému: riziko, že zatíží svou duši hříchem, až bude svůj názor uvádět v život, se výrazně umenšuje tím, jak roste počet názorů, které najednou zastává.

Zato módní spisovatel mladší generace nás drží v napětí: co udělá? Poměrně neškodné by bylo, kdyby svůj nevšední dar realizoval najednou a komplexně. Pod vlastním jménem, v jednom časopise, na jedné dvoustraně. Tím by se oba názory neutralizovaly a napětí by opadlo.

Podstatně nebezpečnější bude, když začne přemýšlet, jak své schopnosti nejlépe použít: který z obou názorů zvýší jeho popularitu a čtenost jeho díla? Tím by se mohl postupně dostat do situace, v níž se ocitl uznávaný autor starší generace v době, kdy byl ještě mladý. A mladší z nás by měli naději, že se dožijí doby, kdy se módní autor mladší generace dopracuje jako vyššího stupně moudrosti schopnosti zastávat víc názorů najednou.

Naštěstí nejpravděpodobnější je, že módní spisovatel mladší generace své schopnosti tentokrát nevyužije. Není přece povinnosti módních spisovatelů mladší generace, aby se vyjadřovali ke každé denní aktualitě. Bude to to samé, jako kdyby svou výhružku splnil a oba eseje skutečně napsal, ale dá to podstatně méně práce.

Svobodě rozumíme jako svobodě zastávat protichůdné názory. Před Ferdou Plzákem jsme si nedovedli představit, že by ty názory zastával jeden člověk. Připadalo nám to absurdní. Dnes už to zjevně absurdní není.

John Stuart Mill kdysi napsal, že svoboda je – mimo jiné – svobodou tvrdit, že dvakrát dvě je pět. Dvakrát dvě může být v rámci plurality taky osm. A dvakrát dvě v rámci plurality může být taky čtyři.

John Stuart Mill jako člověk staromódní ovšem dodává: to neznamená, že by nebylo velmi důležité vědět, že dvakrát dvě jsou čtyři. Tím vyšel vstříc nám primitivům, kteří protichůdné názory zastávat neumíme, i nám fanatikům, kteří protichůdné názory zastávat nechceme.

3. května 2003, psáno pro české vsílání BBC