Neřiditelná zelená střela

Detronizace ministryně Kuchtové vyvolala, jak se dalo čekat, ve Straně zelených jakési vření. Protibursíkovská opozice má jednoznačný požadavek: Kuchtová zpátky, nebo zelení z koalice. Pokud by jim premiér Topolánek ustoupil, podal by veliký důkaz bezmoci a dodal by smrtící munici opozici ve své vlastní straně.

Nedovedu si představit, že by za vynucenou rezignací „jihočeské matky“ nebyly vážné věcné důvody. Když se člověk, který založil své politické angažmá na (protijaderném) kverulantství, stane najednou za něco zodpovědným, a když se někdo, kdo, obrazně řečeno, zvládne jakž takž řízení ultralehkého letadla, octne v kokpitu Boeingu 747, bude mít těžko zvládnutelné problémy. A samozřejmě, kde jsou problémy, slétají se koaliční supi, aby si přišli na své.

Problém není jen v tom, že Strana zelených je mladá strana a těžko hledá schopné lidi. Problém je i s její účastí v koalici. Poměrně bezvýznamné uskupení, které se v minulosti nikdy významně nepřiblížilo pětiprocentní hranici, si v roce 2006 slibem, že za žádnou cenu nepodpoří komunisty, získalo bezprizorné voliče „Pravdy a Lásky“, jejichž pokusy o politickou organizaci od OH po US-DEU skončily vždycky krachem. A bez zelených by se ODS, poznamenaná z minulosti díky osobnosti svého zakladatele a v důsledku sarajevského atentátu skoro nulovým voličským potenciálem, jen s KDU-ČSL, kterou je díky její křesťanské orientaci většina české společnosti ochotna volit asi tak, jako by volila nějaké sdružení gayů, nemohly nikdy vyrovnat síle rudého bloku.

Díky zmíněnému slibu „nikdy s komunisty“ vynesli liberálně orientovaní voliči stranu, v níž se „zelení liberálové“ typu pana Bursíka mísí s jurodivými vizionáři a avanturisty typu pana Stropnického, do parlamentních lavic a do vládní koalice. Těžko se ubránit podezření, že jediné, co zelené dosud ve vládě drží, jsou výhody, spojené s účastí na výkonu moci. Jinak by už dávno podporovali Paroubkovu vládu závislou na komunistech – „z opozice“ ovšem, aby se nedalo říci, že své voliče podvedli.

Co všechno toto podivné cirkusové společenství ještě provede, se do budoucnosti nedá odhadnout. Jisté je jen jedno: vláda kaskadérů bude sice ještě nějakou dobu dál řídit tuto zemi, ale v divoké jízdě smrti po úzké silničce nad rudou propastí. Je to zážitek jen pro silné nervy.

lidovky.cz 1. října 2007