Muž mnoha azimutů

Cesta delegace ČSSD do Číny vyvolala kritické poznámky ve všech médiích kromě těch, co jsou k ČSSD loajální, a to je jedině Právo. Sociální demokracii vytýkali, že údajně podpořila obchodní zájmy svých někdejších sponzorů, že se návštěvu spolufinancovala KS Číny, že delegáti jezdili auty ozdobenými komunistickými symboly. To jsou všechno věci podružné a odvozené.

Podstatné je to, co podle LN řekla mluvčí sociálních demokratů Kočová: Delegace byla v Číně na pozvání tamní komunistické strany, s níž ČSSD udržuje přátelské vztahy, a nejednala tam s žádným členem vlády, nýbrž jen s komunistickými funkcionáři.

Zároveň sociálně demokratičtí politici i spříznění žurnalisté upozornili na to, že v Číně byl před dvěma lety Topolánek, letos hejtmané (drtivá většina je z ODS) a taky prezident Klaus.

Problém je, že pokud je mi známo, nikdo z nich tam nebyl ne pozvání čínských komunistů s nimiž udržuje přátelské vztahy.

Čína je nepochybně mocný a perspektivní stát a je pro Českou republiku významné s ní mít dobré partnerské vztahy. Pokud jde o otázku lidských práv, nelze při jejich nastolení nepřihlédnout k faktické politické váze ČR a jejím možnostem (což neznamená, že by čeští politici měli za všech okolností držet zobák).

Něco úplně jiného je bratříčkovat se s totalitní organizací, která toho času Čínu ovládá.

Česká zahraniční politika je dosti chaotická: svou linii má vláda, trochu jinou prezident Klaus. Nyní i Paroubek coby hlava opozice prosazuje a prakticky provádí svou vlastní, alternativní zahraniční politiku „všech azimutů“ – a dodejme, žádných zábran.

Všechny azimuty pana Paroubka (od Pražské výzvy po návštěvu Číny), přitom ukazují jedním směrem: k uvolnění západních vazeb a jejich doplnění vazbami východními (slušelo by se říci orientálními). V tom je učenlivým žákem svého velkého vzoru, Edvarda Beneše.

Kam vedla Benešova politika „mnoha azimutů“ (tenkrát se to tak neříkalo, mluvilo se o mostech), je zjevné. Ta Paroubkova povede tamtéž.

lidovky.cz 27. září 2007