Václav Klaus v New Yorku

Klausovo vystoupení na konferenci OSN bylo na české politické scéně sledováno s jistými obavami, nikoli nepochopitelnými. Nešlo o vědecké kolokvium, ale setkání světových čelných státníků, a o problém, o němž ani ve vládě nepanuje shoda.

Je ovšem možné uvést i argumenty v prezidentův prospěch. To, co řekl, bylo svým obsahem zjevně ojedinělé. V novinách jsem si přečetl, že se novináři v tiskovém centru smáli: to snad nemyslí vážně. Už proto by to nemělo být zlehčováno.

Klaus otázku globálního oteplování nepochybně bagatelizuje. Je však těžké přehlédnout vlnu davové hysterie, jakýsi novodobý chiliasmus, které obavy z následků vyvolávají. Předstírá se definitivní politický konsensus, zatímco věcná debata pokračuje a neměla by být potlačována. Audiatur et altera pars. To je věcný základ Klausova krátkého projevu.

Je zajímavé, jak se v podobných situacích ozřejmí rozdíl mezi Klausem a Havlem. Havel by vycítil, co se žádá slyšet, a pokusil by se postavit hnutí do čela. Klaus je povahou kverulant, zapříčil se, možná s kalkulem, že tak bude líp slyšet. Zdá se, to úplně nevyšlo.

Ale i pokud by působil jako osamělý podivín, má to v debatě jakýsi význam. John Kennedy ve své knize o politické odvaze rozvíjí jednoduchou myšlenku, podle níž svobodná společnost je takové, v níž se zhodnotí i mylné stanovisko, pokud je ten, kdo ho zastává, prosazuje důsledně a s osobním nasazením. Konference v New Yorku byla zjevně něco jako krasobruslařská exhibice významných politiků, a český prezident tu hru nepřijal.

Věcné, odborné problémy se nedají řešit politickými prostředky (např. hlasováním). Vážnost situace se ovšem přeceňuje, a přeceňuje ji i Klaus. Spíš než o ohrožení svobody půjde v boji proti globálnímu oteplování o další demonstraci faktické bezmocnosti uměle vykonstruovaného celku „lidstva“. Přesto rád uznávám: bylo nejspíš dobře, že Klaus vystoupil, jak vystoupil. Daleko víc by mne ovšem těšilo, kdyby přinejmenším stejnou pozornost věnoval našim lokálním problémům. Ubráníme se před opětným pádem do zóny ruského vlivu? Pokud ne, nebudeme se pak moci dost upřímně radovat ani z toho, že se nebezpečí globálního oteplení podaří zbrzdit, ani z toho, když se případně zjistí, že taková hrozba neexistuje.

lidovky.cz 25. září 2007