ARCHIV

Vypořádání mezinárodních zločinů

V dubnu 2003 v Bagdádu Američané dopadli proslulého mezinárodního teroristu Abu Abbáse - 18 roků poté, co úspěšně zorganizoval únos italské výletní lodi Achille Lauro. Italský soud nad ním vynesl rozsudek doživotního žaláře a teď se tedy dožaduje jeho vydání, aby mohl být permanentně posazen za mříže. Washington si ho však třeba bude chtít ponechat, poněvadž při onom únosu byl zavražděn americký občan Leon Klinghofer. Nastal tedy dost častý případ jurisdikčního konfliktu, pro jehož řešení není k dispozici všeobecně závazná formule. Záleží na účastnících, jejich vzájemném vztahu či ekonomických zájmech, kdo komu dá přednost.

I. Potíže vítězů

Konec druhé světové války přinesl novinku v podobě Norimberského soudu a poté i příležitosti střetu jurisdikce mezinárodní a jednotlivých států. Posuzovány byly tři kategorie trestné činnosti: 1. zločiny proti míru (ač pojem "agrese"nebyl tehdy ještě definován); 2. válečné zločiny (porušování pravidel, převážně formulovaných v Haagu, 1907); 3.zločiny proti lidskosti (to co dnes vyjadřujeme tehdy rovněž neexistujícím slovem "genocida", jíž lze spáchat též v dobách míru). (…)

Ve dvacátém století dosaženou kodifikaci norem mezinárodního práva velice předběhl pokrok v technologii ničení a zabíjení. Závazný přepis zakazuje střelivo dum-dum a shazování výbušnin z balonů a pak se dostavila realita například v podobě Drážďan. (Únor 1945, město bez vojenské důležitosti, plné uprchlíků, dva dny bombardování, které způsobilo oheň, šířící se vehemencí hurikánu, žár vystoupil na 1.800 stupňů Fahrenheita, obytné čtvrti v rozsahu 4.000 akrů zmizely, snad 50.000 lidských životů bylo hanebně zničeno a konec války - na rozdíl od svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki - se tím vůbec neuspíšil. Hlavním autorem drážďanské hrůzy byl britský generál Arthur (Bomber) Harris, jemuž matka královna v Londýně roku 1992 slavnostně odhalila pomník.) Pokrok v ničivé schopnosti lidstva se od té doby nezastavil, což nám všem ale může být k prospěchu. Jak teď prokázáno v Iráku, použití tzv.chytrých bomb a raket, zasahujících výlučně legitimní vojenské cíle, vlastně vede ke vzkříšení smysluplnosti archaických předpisů, přikazujících právě takové restrikce.

II. Třídní pojetí vypořádání

V druhé polovině 20.století se uskutečnilo víc než sto válečných konfliktů, mnohé z nich nikoliv mezi státy, ale proti vlastnímu obyvatelstvu. Nezřídka došlo ke genocidám, které ale konference z roku 1948 definovala pouze jako počínání se záměrem zničit etnické, rasové či náboženské menšiny. Tehdy Sovětský svaz prosadil vynětí společenských tříd a skupin nevhodné politické orientace. Takže když Kambodža od dubna 1975 do ledna 1979 zažila apokalyptický masakr téměř dvou milionů obyvatel z původního počtu sedmi a půl milionu, tato konvence by se vztahovala pouze na odpovědnost za likvidaci čínské a vietnamské menšiny a na buddhistické mnichy. Nikoliv tedy na střední třídu, městskou "buržoazii", jejíž příslušníci se též zjišťovali inspekcí rukou: kdo byl bez mozolů, byl též bez naděje, na popraviště šel i chudobný krejčovský tovaryš.

Zatímco mírová dohoda z roku 1992 o ukončení občanské války v El Salvadoru se též zabývá odpovědností za porušování lidských práv, v Paříži dosažená dohoda o konci kambodžského hororu taková ustanovení vůbec neobsahuje. Vysvětlení je toto: Čína tuze podporovala Pol Pota a jeho sadistické Rudé Khméry, a pozdější, dosud úřadující kambodžský premiér Hun Sen stál v čele od Pol Pota se odštěpivší odnože těchže vrahů. V Kambodži rozsáhlé dokumentační centrum o období hrůzy sice mají, ale k souzení se nemají. Stárnoucí multivrahové jsou na svobodě, věnují se svým zahrádkám, kolébají vnoučata…

III. Saddám a příbuzenstvo

V Iráku Saddámův režim spáchal přemnoho nepravostí a rozhodovat o odpovědnosti bude víc než jeden tribunál. Předpokládám, že Američané si vymíní jurisdikci v případech válečných zločinů, jakými například byla střelba po vztyčení bílého praporu, kdy pak došlo k vlastním ztrátám. Soudy v Kuvajtu si vezmou na starost zločiny spáchané za invaze na jejich území v roce 1990…. Chemickými zbraněmi způsobená genocida kurdského obyvatelstva v období od března 1987 do srpna 1988 by si určitě zasloužila pozornost mezinárodního tribunálu.

V Haagu tempem hodně loudavého hlemýždě probíhá proces s bývalým prezidentem bývalé Jugoslávie Slobodanem Miloševičem. Toho mnozí zahraniční komentátoři považují za téměř nevinného chlapečka v porovnání k Saddámu Husajnovi, autoru hrůz středověkých proporcí. Na některých se - na rozdíl třeba od Hitlera - podílel osobně. Odhadem zlikvidoval milion vlastních lidí, svět má teď k dispozici nejen přečetné výpovědi přeživších svědků, ale spoustu dokumentace v počtu přesahujícím tři miliony. (…) Saddám Husajn podepsal rozkaz trestat smrtí každého příslušníka strany (Arabská socialistická strana Baas), který se provinil zatajením své předchozí stranické příslušnosti. Též přikázal vypalovat na čelo písmeno X a utínat údy jiným provinilcům, a nařizoval, jak trestat ty, kteří neprojevili ochotu k udavačství, jak trestat rodinné příslušníky. Mučírnami se staly nejen věznice, ale k témuž účelu vybrané hotely, lázeňská zařízení, fitness centra. Saddám obdivoval Stalina, a jak tvrdil jeden svědek, s oblibou opakoval údajný Stalinův citát "Když je osoba, tak je problém. Když není osoba, tak není problém." (J.F.Burns, The New York Times, 26.1.03).…

Vyloupnout oči, vyříznout jazyk, vytrhávat nehty, provrtávat ruce, elektrické šoky na genitálie, jablka nespadla daleko od rodinného stromu. Řada svědků potvrdila sadistické počínání synů Udaje a Kusaje při pomalých popravách kyselinou či odřezáváním končetin vynálezem, původně určeným pro skartování.(…)

Jak důkladně a v jakém rozsahu hierarchie trestat pachatele? ( …). V Iráku je dost juristů schopných kompetentně zvládnout tento úkol, spolu se zahraniční asistencí, kterou poskytnou osobnosti jako je Cherif Bassiouni, v Egyptě narozený vědec se značnou mezinárodní reputací.

IV. Kdo rozhodne?

V evropské kontinentální tradici o činu provinilce bude především rozhodovat soud jeho státní příslušnosti, kdežto v anglosaské tradici primární je místo spáchání činu. Takže když před lety potraty byly nezákonné jak ve Francii, tak v USA, Francouzka, která podstoupila takovou operaci v Japonsku, riskovala po návratu domů potrestání, na rozdíl od Američanky, která se o tom chlubila v televizi a nic se jí nemohlo stát. Existují též zločiny, jejichž pachatel je považován za psance, vyvrhele lidstva (outlaw of mankind), jehož může právoplatně soudit soud v kterékoliv zemi. Do této nepočetné kategorie tradičně patřilo jen pirátství a otrokářství. Kdyby pirát, pokud možno s dřevěnou nohou a černým flastrem kryjícím vyloupnuté oko, přijel na léčení do Františkových lázní, tam by mohl a věru měl být zatčen a souzen, bez ohledu na tristní skutečnost, že Česká republika má ke všem mořím hodně daleko. Poslední dobou se za zločin s univerzální jurisdikcí počítá i únos letadla, zmocnění se rukojmí v mírových podmínkách a též terorismus- činnost nejpočetnější a jehož interpretace je rovněž nejspornější.

V některých státech došlo k přijetí zákonů, opravňujících trestní postih mimo vlastní hranice v případě válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (…)

A teď 18. března 2003, den před zahájením leteckého útoku na Bagdád, sedm iráckých rodin iniciovalo žalobu proti prezidentu Bushovi, viceprezidentu Cheneymu, ministru zahraničí Powellowi a bývalému velícímu generálovi Schwarzkopfovi, s obviněním z válečného zločinu, způsobeného bombardováním Bagdádu v roce 1991. Žaloba byla podána v Belgii, kde v roce 1993 parlament odhlasoval přijetí zákona o univerzální jurisdikci v případě vážného porušování lidských práv, ať už spáchaného kýmkoliv kdekoliv. Impuls tomu dal šok z pocitu provinění v bývalé vlastní kolonii Rwandě, když na jaře 1994 po ztrátě svých deseti vojáků Belgie stáhla své o mír usilující jednotky a genocidiální jateční obřady Hutů, vraždících menšinové Tutsi, se rozjely na plné obrátky, se závěrečným účtem aspoň půl milionu mrtvol.(…)

Ze zahraničních zdrojů se dočítám, že kromě špatného svědomí se maličká Belgie svou neobvyklou morální iniciativou s univerzální jurisdikcí značně snaží zviditelňovat ve světě. Ale tento s dobrými úmyslu přijatý zákon se vymkl nežádoucím směrem. Již zasedla parlamentní komise se záměrem zákon přepsat, jeho dopad zkrotit.

Ota Ulč