Za dobrotu na žebrotu

Jen úplný prosťáček si mohl myslet, že se Václav Klaus setkal ve žďárských hvozdech s Milošem Zemanem jen proto, aby poklábosili o globálním oteplování, jak se nám expředseda ČSSD pokoušel vsugerovat. Přítomnost jeho šedé eminence, Miroslava Šloufa, je víc než výmluvná. Ostatně hned nato vyslal Zeman mediální signál: Klaus je dobrý prezident, kdežto jeho potenciální konkurent Dienstbier nepřichází v úvahu, protože „byl neúspěšným předsedou dvou politických stran“.

Vliv Miloše Zemana, kterého Paroubek nejprve obratně využil ve volbách a pak se ho elegantně a bez zábran zbavil, je dnes v ČSSD nejspíš dosti mizivý. V situaci, kdy bude rozhodovat každý hlas a kdy se volí tajně, může však něco znamenat. A kdyby navíc z výsledku prezidentské volby vyplynulo, že se někde uvnitř ČSSD musí skrývat nemrava, jenž se při hlasování zpronevěřil své straně, byl by to pro Paroubka problém a pro Zemana škodolibá satisfakce.

Zřejmě proto se nynější předseda ČSSD až z daleké Číny, kde otvírá další kapitolu své paralelní zahraniční politiky, vyjádřil dosti hněvivě: „Být na místě Miloše Zemana, o neúspěších bych radši nehovořil.“ A poukázal na problematickou smlouvu, kterou kdysi Zeman uzavřel s advokátem Altnerem.

Paroubkovo hodnocení je ovšem velmi nespravedlivé. Před Zemanovým příchodem do čela strany byla ČSSD směšným a nesourodým provinciálním uskupením, v němž si podávali ruce třetiřadí normalizační komunisté se zhrzenými osmašedesátníky. Byla silná asi tak, jako HSD-SMS nebo Liberální unie, a byla by skončila jako ony, na politickém smetišti. Zeman z ní udělal silnou a respektovanou konkurenci k dominantní ODS. Ovšem, stalo se tak pod nepsaným heslem „kverulanti všech (českých) zemí, spojte se. nedivme se: jaká vládní strana (ODS), taková opozice. A poznamenalo to natrvalo a neblaze český politický systém.

Zeman nakonec musel odejít, aby stranu nezničil. Nicméně strana zůstala, a za to, že Paroubek dnes sedí tam, kde sedí, vděčí i jemu.

Paroubek je Zemanův klon: úspěšnější, protože má ještě méně zábran než jeho předchůdce, který v sobě nezapřel nalomeného intelektuála. Člověk by řekl, že při všech konfliktech by Zemanovi měli být on a jeho strana vděčni.

Jenže vděčnost se mezi „přáteli“ z Lidového domu nenosí.

lidovky 18. září 2007