Kde už jsme to jen viděli…

První místopředseda ODS Bém koncem minulého týdne prohlásil, že pokud se Klaus nestane znovu prezidentem, vláda padne. Pak to ještě rozvedl: ODS se rozštěpí a vláda ztratí většinu ve Sněmovně. Topolánek Béma i veřejnost ujistil, že mu na zvolení Klause záleží, nemyslí asi však, že kdyby se to nepovedlo, bude to konec vládní koalice. Vzápětí reagovali místopředsedové Bendl a Nečas. Pokud by Klaus neprošel, bude Topolánek v podezření, že ho za prezidenta nechtěl. Následovala by velká destabilizace ODS, vláda by sice padnout nemusela, ale pravděpodobně by padla.

Topolánek byl tedy „zaúkolován“. Buď Klause prosadí, nebo se mu zle povede. Je za tím jakási pochybnost, zda jsou jeho úmysly zcela upřímné.

Máte taky nutkavý pocit, že tuhle situaci jsme už jednou viděli či zažili (v psychologii se tomu jevu říká déjà vu)? Strana vyhrála volby, ale její vítězství jí není moc platné. Může uzavřít spojenectví sice spolehlivé, ale vykřičené a problematické, nebo počestné, ale vratké (nesourodá koalice s nedostačující podporou v PS). Nejsilnější strana koalice trpí jakýmsi vnitřním neklidem. Jeho zdrojem i předmětem je bývalý předseda, jehož kdysi obětovali, protože instinktivně vycítili, že se jeho potenciál tak nějak vyčerpal. Ve straně zápolí křídlo fundamentalistů (předsedovi stoupenci) s modernisty, kteří by ji rádi dali lidštější tvář. Zformulovat to do programu a otevřeně se postavit expředsedovi se ovšem bojí, má v členstvu i funkcionářství stále velkou podporu. Expředseda přitom není stoupencem stávající koalice a dával to při jejím vzniku zřetelně najevo. Strana je vnitřně rozdělená a bojí si to přiznat. Situace se vyostřuje v souvislosti s blížící se prezidentskou volbou. Expředseda kandiduje, ve straně jsou vlivní lidé, které by kvůli jeho neúspěchu hlava nebolela, jen si to netroufají nahlas přiznat.

Je řeč o letech 2006-7, ODS a předsedovi-premiérovi Topolánkovi, nebo o letech 2002-3, ČSSD a předsedovi-premiérovi Špidlovi? Paralely mají samozřejmě své meze: konflikt v ČSSD byl rozvinutější a otevřenější, mj. i proto, že Špidla měl podporu tehdejšího prezidenta Havla a expředseda předstíral, že se rekreuje ve žďárských hvozdech. Klaus svého nástupce, kterého nemá dvakrát v lásce, mistruje z hradních výšin. Topolánek je v horší situaci, než byl kdysi Špidla, a Paroubek coby hlava opozice v lepší situaci, než byl kdysi Topolánek.

Otázka je, kam až to může dospět. ODS coby opozice kdysi dosti bezohledně zneužívala nepevného Špidlova postavení a spekulovala s tím, že Špidla je jednak příliš slušný na to, aby se spustil s komunisty, a kdyby to přesto udělal, odepíše se u veřejnosti. Se slušností se nemá spekulovat. Špidla ODS nezklamal, padl a na jeho místo nastoupil coby Boží trest Jiří Paroubek, který se bez rozpaků s komunisty spojil, zatlačil ODS na rok do bezmocné pasivity a u veřejnosti se kvůli tomu neodepsal, naopak: vrátil preference ČSSD tam, kde byly na počátku Špidlovy vlády.

Topolánek je ve svém reformním klopýtání ještě nesmělejší, než byl kdysi Špidla, a projekt ODS s lidskou tváří ještě méně artikulovaný než kdysi ten sociálně demokratický. Jenže dobře na tom nejsou ani Topolánkovi oponenti v ODS: pokud dojdou k závěru, že jejich předseda přispěl k případnému Klausovu nezvolení, budou stát před náročným úkolem. Jak se Topolánka a případně i dalších zbavit a nepodřezat si přitom pod sebou větev (tj. stranu nerozštěpit a nezkompromitovat). ODS je vyhladovělá dlouhým opozičním půstem, nynější koalice přes Topolánkovu vstřícnost koaličním partnerům při jejím vytváření je velmi tučný vrabec v hrsti a předčasné volby či velká koalice s Paroubkem vychrtlý, souchotinářský holub na střeše – není jasné, zda náhodou dřív, než se ho podaří chytit, nechcípne.

Vzhledem k tomu by se Topolánek svých soupeřů ve straně nemusel až tolik bát. Problém je, že nebojácnost do výbavy dnešního českého politika tak nějak nepatří.

Lidové noviny 14. září 2007