Kauzalita

Hans-Gert Pöttering, předseda Evropského parlamentu, se dopustil ohavného faux-pas. Nejen že se zúčastnil letního setkání Svazu vyhnaných, ale dokonce tam pronesl projev. A nejen že tam pronesl projev, ale kritizoval v něm vyhnání Němců po druhé světové válce. Vysloužil si za to protest vlasteneckých europoslanců za ODS. Včera o tom referovaly papírové LN. Ve střízlivém a věcném článku paní Šafaříkové mne zaujala jedna formulace: „Lze mu (Pötteringovi) vytknout to, že v něm (v jeho proslovu) chyběla kauzalita. Pöttering nezmínil, že jednomu bezpráví předcházelo jiné – svými důsledky nesrovnatelné – a že sudetští Němci nebyli jen obětmi.“

A to mi připadá trochu zvláštní: nevím, zda se dopustili sudetští Němci (nikoli všichni Němci nebo Třetí říše) na Češích něčeho opravdu nesrovnatelného s tím, co jsme jim po válce provedli my (konfiskace veškerého majetku a vyhnání z jejich domovů, o tom, co to provázelo, raději nemluvit). Ale i obecně (Němci – Češi ad.) se srovnávat dá: ze srovnání vyplyne, že německé zločiny za války byly o hodně horší, než zločiny na německém civilním obyvatelstvu v závěru války a bezprostředně po ní. Znamená to, že když se někdo chová jako čuně, získává tím postižený právo chovat se taky jako čuně, jen o něco menší? Navíc Němci se za své zločiny omlouvají a hlavně solí odškodnění za odškodněním už přes šedesát let. A co děláme my? Vymyslili jsme si kauzalitu.

Co znamená kauzalita: když za normálního tlaku ohřejeme vodu na sto stupňů začne se vařit. Nemá na vybranou, nic jiného ji nezbývá. Tak funguje svět fyziky. Lidské dějiny jsou dílem svobodných lidí: řídí se přitom svými zásadami. Nebyly náhodou zásady našich politiků po válce v něčem trochu podobné těm nacistickým?

Sudetští Němci byli v ČSR nespokojeni. Měli být proč nespokojeni, nový stát se k nim v mnoha ohledech choval macešsky. To jim vůbec nedávalo právo spojit se z nespokojenosti se zločinným Hitlerovým režimem. Ale stejně platí, že Hitlerovo běsnění nedávalo postiženým, tedy v tomto případě nám Čechům, chovat se sice méně, ale přece jenom hnusně.

Ovšem, takové věci se v kruté válce a po ní stanou. Staly se i mnoha jiným. Je to svým způsobem pochopitelné.

To ale neznamená, že je to správné a spravedlivé. A v tom případě je na místě věcný pohled na sebe samy a jakási lítost, nikoli alibistické teorie o kauzalitě: neměli jsme na vybranou, měli jsme totiž dostatečnou příčinu.

lidovky.cz 14. září 2007