Omluva premiérovi

Musím se premiérovi Topolánkovi omluvit, uznávám, že jsem naletěl nepodloženým zprávám z denního tisku. Když se pan premiér rozhodl konat pravidelné pondělní tiskovky, vůbec mu nešlo o to, aby zlepšil svůj mediální obraz ve společnosti. Šlo mu o pravý opak, což dokázal zcela přesvědčivě včera.

Na včerejší tiskové konferenci prohlásil, že spekulace o vylepšování obrazu nejsou na místě. Jde mu o komunikaci. Její podstatnou součástí je hodnocení výkonu novinářského kolektivu za uplynulý týden. Napoprvé dopadlo katastrofálně: o aktivitách jeho vlády referovali neprofesionálně a povrchně.

Premiér vysvětlil novinářům všechny jejich přehmaty a omyly a nepochybně doufá, že už se nebudou opakovat.

Pan Topolánek je jakousi syntézou Václava Klause a Miloše Zemana. Podobně jako Klaus hodnotí novinářské otázky, místo intelektuálského opisu „špatně položená“ říká ovšem „blbá“ (v tomto výraze se pojí zemanovská otevřenost s paroubkovskou jadrnou lidovostí).

Podobné hodnotící konference mají u nás tradici. Konávaly se např. v době mého mládí, v šedesátých letech uplynulého století. Nepořádal je premiér (premiér byl tehdy figurka, která vyletí, když soudruzi na ÚV KSČ něco zvořou), ale potentáti z ideologického oddělení ÚV KSČ. Zvali si novináře na kobereček a vysvětlovali jim, co zvorali a co se jim stane, bude-li se to opakovat; co jsou špatně a co správně položené otázky, a dávali k dispozici seznam těch, co by dobře položeny teprve být měly. Občas o tom pak vyšla souborná informace v Právu (Rudém).

Aby to všechno mohlo fungovat, potřebovali ovšem rozsáhlý policejní a donašečský aparát a spoustu dobře placených a zcela loajálních byrokratů.

Pan premiér, zdá se, trochu přeceňuje svou mocenskou pozici: svou převahu opírá zatím o pány Melčáka a Pohanku a politizuje v jakž takž fungujícím demokratickém státě. A měl by si taky ujasnit, jaké postavení v civilizovaném demokratickém státě novinářům, médiím a svobodě projevu obecně přísluší.

Samozřejmě si nemyslím, že by pan Topolánek mohl svými konferencemi demokracii u nás zbourat nebo poškodit. Hrozí mu vlastně jen jedno: že bude, abych se přiblížil způsobu jeho vyjadřování, pro srandu králíkům.

lidovky.cz 11. září 2007