Vždyť být prezidentem je tak snadné!

Událostí minulého týdne byla schůzka čelných představitelů ČSSD, KDU-ČSL a Zelených. Věnovali se návrhům na společného prezidentského kandidáta. Komunisté chyběli z taktických důvodů, virtuálně tam přítomni byli, každý totiž ví, že bez nich to nepůjde. A komunisté vědí, že to ti druzí o nich vědí: „My s nimi nemusíme v této chvíli sedět u jednoho stolu“.

Ve hře je, jak se zdá, trojice jmen: Dienstbier, Švejnar, Pačes. Jeden politik bývalý, dva nepolitici. Hodný muž vedení KSČM, místopředseda Dolejš, dal najevo uspokojení: všichni, a zejména pan Pačes, si prý zaslouží diskusi „z důvodu osobního i nadstranického profilu“.

Komunistická vstřícnost by taky mohla (už podruhé?) volbu rozhodnout. Kde se vzala?

Klaus komunisty zklamal. Zřejmě si od něho slibovali víc (nebo jim snad on sám slíbil víc?). Teď došli k závěru, že už si od něho nemohou slibovat nic. Naopak od „nadstranického“, nepolitického kandidáta si mohou slibovat mnoho. Člověk bez politických zkušeností, bez vazeb (byť třeba volných) na nějakou reálnou politickou sílu bude třtina ve větru se klátící. A přijde-li opravdová krize, nebude problém si ho omotat kolem prstu.

V našich novějších dějinách máme ostatně odstrašující případ: dr. Emila Háchu. Člověka osobně bezúhonného, s nejlepšími úmysly, odborníka v oblasti práva. Byl zvolen jako nezávislá a nezkompromitovaná osoba a nato vystaven strašným zkouškám, v nichž neobstál. Ani bezúhonnost, ani úmysly, ani odbornost mu nebyly nic platné. Nakonec dělal skoro všechno, co od něho chtěli. A ostatně, proč mluvit o Háchovi, osobě tragické, která dnes vzbuzuje spíš soucit: vzpomeňme raději na jeho nedůstojnou karikaturu, generála Ludvíka Svobodu!

Nedá se vyloučit, že Českou republiku čekají v příštích letech vážné zkoušky. Na základě právě zmíněných zkušeností by člověk očekával nejen od navrhovatelů (s výjimkou komunistů, ovšem, od těch se nedá očekávat nic), ale i od navrhovaných o něco méně lehkomyslnosti.

lidovky.cz 10. září 2007