Problém Vlček

Bohuslav Sobotka coby parlamentní zpravodaj ve věci reformy veřejných financí nepodepsal balík reformních zákonů před jeho odesláním do Senátu. Teď žádá, aby pro toto opomenutí byly zákony vráceny zpět do Sněmovny. Je zjevné, že to není trucování osamělého individualisty.

Pan Sobotka narazil na odpor svého stranického kolegy, předsedy PS Vlčka. Podle něho se prý občas stane, že je zpravodaj nepodepíše, a odeslat je bez podpisu je běžná praxe. Z povahy věci plyne, že nejde jen o osobní spor mezi Sobotkou a Vlčkem.

Důvody Vlčkova nesouhlasu mohou být osobní: jako předseda Sněmovny za údajné nedopatření vlastně zodpovídá. Taky mu může vadit, že jde o zjevnou politickou obstrukci, která české politické scéně na politické kultuře nepřidá. Zvlášť když politika ČSSD je na podobné kroky bohatá. Račte si vybrat.

Tím se dostáváme k fenoménu Vlček. Pan Paroubek si ho kdysi vybral jako „šedivou myš“, která zasedne v předsednickém křesle, aby on se mohl soustředit na boj o premiérskou funkci. Pokud by to nevyšlo, rozumí se samo sebou, že si myš sbalí fidlátka a udělá místo svému předsedovi. Role pana Vlčka, jak vidno, vzdáleně připomíná tu, kterou dostala choť páně Paroubka v mediálním zpracování jeho manželské krize. Jenže se ukázalo, že pan Vlček s ní má ještě daleko větší potíže než paní Paroubková. Zalíbilo se mu v ní a začal se sám brát vážně. To není jednoznačně odsouzeníhodné, viděl jsem kdysi v mládí na toto téma pěkný film s Vittoriem de Sicou, jmenoval se tuším Generál della Rovere. Záleží totiž na tom, co dotyčný, který se vzal vážně, dělá.

Pan Vlček není žádný přeběhlík, v zásadních věcech drží se svou stranou basu. Nevoli vzbuzují spíš maličkosti: přivítal místopředsedkyni Talmanovou, když přišla s dítětem do Sněmovny. Odmítl ponižující termín prezidentské volby (když Klause nedostaneme z Hradu napořád, tak aspoň na pár dní, pokud bude volba dostatečně pozdě). Protože jsem optimista, věřím, že i v případě, o němž teď píšu, chtěl jen bránit zbytečné obstrukci.

Česká politika je zatížena obrovskou dávkou nenávisti. V současné době ji živí především ČSSD a její předseda (vláda bývá z povahy svého postavení spíše v defenzivě). Ve veřejnosti se vytváří nesnesitelné ovzduší. V této situaci je třeba být vděčný za každého, kdo se snaží ten náboj nenávisti aspoň trochu umenšit. Nedělá to proti své straně ani pro vládu, dělá to pro tuhle zemi.

lidovky.cz 6, září 2007