Hrom do police

Před časem jsem se zařekl, že o Václavu Havlovi budu nadále psát jen v dobrém. Musím teď zahanbeně přiznat, že je to úkol nadlidský.

U příležitosti prezentace své nové knihy v Krakově poskytl český exprezident rozhovor polskému rozhlasu. V němž (mimo jiné) na otázku ohledně politické situace v Polsku prohlásil: „Působí to na mne, že by co nejrychleji měly být svobodné volby. A domnívám se, že by bylo v zájmu všech Poláků a polské demokracie, kdyby byli pozváni mezinárodní pozorovatelé.“

Měl bych pochopení pro to, kdyby exprezident byl řekl, že nynější polská vláda není zrovna podle jeho gusta a že považuje předčasné volby, které sami Poláci navrhují, za užitečřné. V tom případě by mi mluvil z duše.

Místo toho Polákům volby nadekretoval jako vlastní nápad a navíc doporučil ponižující podmínku (mezinárodní pozorovatelé) s pokryteckým zdůvodněním, že je to v polském zájmu. Co je českému exprezidentovi po polských zájmech? Pokud jde o polské zájmy, jsou kompetentní Poláci.

Je všeobecně známo, jak citlivě Poláci na urážky (i domnělé či nechtěné) reagují. V tomto případě šlo o urážku nikoli domnělou, i když jistě nechtěnou. Navíc následná exprezidentova omluva nese výrazně paroubkovské rysy.

Současná polská vláda se dostala k moci zcela legální cestou. To, že podle mého a Havlova názoru nebyla nic moc, je jiná věc. V příštích volbách se u nás nejspíš dostane k moci Paroubek, který hravě převáží bratry Kaczyńské i s Lepperem a Giertychem navrch. Odkud ta česká tendence strkat nos do cizích věcí, když nám samým pořádně teče do bot? Václav Havel se zřejmě dokázal sám přesvědčit o své světodějné roli. Poláci, jak vidno, to tak neberou, měl by trochu přibrzdit. Nejde ale jen o Havla. My Češi se rádi vydáváme za středoveropské arbitry elegantiae ve věci demokracie. Kde jsme k tomu vzali mandát?

Někdy v roce 1946 napsal jakýsi mamlas do Peroutkova Dneška: „Vývoj nynějších událostí vynesl nás přímo do ohniska světového dění. Oči všech jsou na nás upřeny… Byl na nás vložen těžký, ale nadmíru krásný úkol: v malém vzoru dokázat, že rozdělení světa na dva nepřátelské tábory není nevyhnutelnou nutností, nýbrž že jde jen o nedorozumění.“ Pokud se chceme vyhnout tomu, abychom byli do budoucna před dějinami směšní, hleďmě si vlastního marasmu a neprovokujme zbytečně a nevěcně naše sousedy.

lidovky.cz 5. září 2007