ARCHIV

Prezidentské trucování

Prezident Klaus se obrátil na Nejvyšší správní soud s kasační stížností na rozsudek Městského soudu v Praze. Podle rozsudku má do půl roku buď jmenovat soudního čekatele Langra soudcem, nebo zdůvodnit, proč ho jmenovat nehodlá.

Soudní čekatel Langer patří k těm dvaatřiceti, co je kdysi prezident nejmenoval, protože dosud nedosáhli 30 let, k těm sedmi z nich, co si stěžovali, a je jedním ze dvou, co stížnost nestáhli. Ti, co si nestěžovali, už jmenování dosáhli, minulý týden se dočkali i tři z těch, co si sice stěžovali, ale pak stížnost vzali zpátky.

Prezident nyní tvrdí, že mu nejde o osobu, ale o prezidentské pravomoci. Soudní moc prý nemá právo rozhodovat o příchodu nových soudců do justice.

Soud ovšem prezidentovi nenařídil, aby čekatele jmenoval, nýbrž aby v případě, že ho jmenovat nechce, uvedl, proč se tak rozhodl. Nechme však stranou právní kličky a posuďme věc tak říkajíc z hlediska vyššího principu mravního. Z toho je zdůvodnění, proč pana Langra nechce jmenovat, řekl bych nadbytečné. Trčí, byť nevysloveno, z prezidentského trucování jako šídlo z pytle.

Lidové noviny 24. července 2007