ARCHIV

Komunisté vyložili karty na stůl

Konečně se ujasnilo, o čem vlastně bude prezidentská volba. V pátek sdělil předseda KSČM Filip Právu, podle jakých základních kritérií bude jeho strana posuzovat prezidentské kandidáty: za prvé, podle toho, jak se postaví k reformě veřejných financí, kterou chce prosadit Topolánkova vláda; a za druhé, jaký postoj zaujme k umístění americké radarové základny na našem území. Komunistické priority jsou přitom jasné: žádná reforma, žádná základna.

Komunistické požadavky činí z prezidentské volby zcela zásadní věc. Nejde samozřejmě jen o konkrétní podobu vládních reforem, jde o podstatné oslabení Topolánkovy vlády, která s nimi svázala své bytí a nebytí, o destabilizaci politické scény a zelenou pro „opoziční smlouvu“ ČSSD a KSČM. A v záležitosti s radarem v Brdech se rozhoduje o tom, nakolik nám v budoucnu budou moci Američané pomáhat, a hlavně, nakolik budou moci Rusové a jejich domácí přisluhovači zasahovat do naší suverenity (je směšné, když zrovna v téhle situaci lidé jako Klaus nebo Zahradil vidí největší nebezpečí pro naši suverenitu v Bruselu!).

Pád Topolánkovy vlády a odmítnutí amerického radaru by ve svých důsledcích znamenaly zcela zásadní reorientaci české politiky, nejhlubší od listopadu 1989. Ačkoli prezidentovy pravomoci nejsou velké, komunistickými požadavky nabývá jeho volba zásadního, symbolického významu. Klausovo stanovisko v obou věcech je opatrné až vyhýbavé, Dienstbier se zatím vyjádřil jednoznačně jen k základně: klade si podmínky (pokud ano, tak v rámci nejen NATO, ale i EU), které znamenají sice diplomaticky zastřené, ale rázné ne.

Jediné co lze s jistotou říci, je toto: fronta „všichni proti ODS“ v prezidentské volbě by se musela shodnout na komunistických požadavcích. Je zjevné, že takový konsensus ohrožuje životní zájmy ČR. A že rozumný protikandidát proti Klausovi (kéž by se našel!) s podporou KSČM počítat nejen nemůže, ale přímo nesmí.

lidovky.cz 23. července 2007