ARCHIV

Volba prezidenta: jak a koho?

V neděli nevycházejí noviny, zato se diskutuje v televizi. Kromě toho tu a tam vydá nějakou inspirující zprávu ČTK. To se stalo i tentokrát: z vnitrostranické diskuse v ČSSD prý vyplynulo, že 87% jejích členů si přeje přímou volbu prezidenta. Na tom není nic divného, přeje si ji drtivá většina veřejnosti „napříč politickým spektrem“. Lidé mají dojem, že když zvolí Klause plebiscitem, podílejí se bezprostředně na chodu věcí veřejných, kdežto když téhož Klause zvolí parlament, je to méně demokratické. Že by byl zvolen někdo jiný než Klaus, je nepředstavitelné. Správný závěr by tedy byl, že volbu je tentokrát možno odložit jako nadbytečnou. To bohužel kvůli ústavě nelze. Čeká nás tedy všechny zbytečná námaha.

Přímá volba prezidenta by až tak moc nezměnila. Prezidentské pravomoci jsou nevelké a vzhledem k „nestranickému“ charakteru funkce by nějaká okázalá volební kampaň byla nevhodná. Zároveň tvrzení některých ústavních odborníků, že s přímou volbou by se musely změnit i prezidentské pravomoci, je apartní lež: proč, v Rakousku volí prezidenta přímo a jeho pravomoci jsou snad ještě menší než toho českého.

Ze zprávy ČTK vyplývá, že vedení ČSSD přání drtivé většiny silně respektuje, ale s jeho realizací nijak nespěchá. To je zvláštní: na volbě prezidenta všeholidem není ani nic špatného, ani nic dobrého. Neexistuje rozumný důvod, proč se jí bránit, kromě toho, že volba parlamentem přijde levněji. Naskýtá se otázka, proč ve volbě hlavy státu projevuje ČSSD takovou laxnost i vůči touhám svého vlastního členstva, kdežto např. na referendu o americké radarové základně zuřivě a úporně trvá. Je to prosté: pokud bude prezidenta volit parlament, má Klausův protikandidát jakousi šanci. Pokud ho bude volit všeholid, je protikandidátova šance nulová. Naproti tomu pokud bude o americké základně rozhodovat parlament, má základna jakous takous šanci. Pokud bude rozhodovat všeholid, dopadne to tak, jak si rudá opozice přeje. Není nad pragmatismus v politice.

V prezidentské volbě nejde ovšem jen o formu, ale i o obsah: nejen o to, jak volit, ale koho volit. ODS chce Klause, zelení, sociální demokraté a komunisté vědí zatím jen to, že chtějí Ne-Klause. Lidovci nevědí ani to. Proces zhmotňování Ne-Klause bude namáhavý jako porod nosorožce. Jako první se ozval Jiří Dienstbier. Není sice zatím jasné, kdo ho kandiduje, jasné je jen to, že on to bere - v případě, že bude jediným protikandidátem proti Klausovi (to je těžké mu vyčítat, je to realistická podmínka, jinak Ne-Klaus nemá šanci).

Svou ochotu a některé své záměry dal najevo v televizních Otázkách Václava Moravce.

Za prvé, nechce se vymezovat vůči Klausovi.

Za druhé, Klaus šíří „blbou náladu“ vůči EU a plete se do všeho od globálního oteplování po budovu Národní knihovny. To je kritika oprávněná. Dienstbier slibuje, že by to dělal lépe.

Za třetí, Klaus nevhodně využívá právo veta v případě zákonů. On by se snažil se zákonodárci dohodnout předem. To je velmi dobrý důvod, proč si přát, aby pan Dienstbier ve volbě neuspěl. Zatímco Klaus vystupuje v roli nesnesitelného šťourala, který dodatečně peskuje ty, co nejednali podle jeho představ, a trochu jim komplikuje život (prezidentské veto není nepřekonatelná překážka, o to se zasloužil sám Klaus jako premiér, když ho ušil na míru Václavu Havlovi), Dienstbier by rád poslance zmanipuloval předem a rozšířil tak fakticky své pravomoce i na oblast každodenní politiky. Naštěstí by jeho možnosti byly minimální – nestojí za ním žádná reálná politická síla a stal by se třtinou ve větru se klátící.

Problém je v tom, že naše politická situace, situace, v níž probíhá Studená občanská válka, „normálního“ prezidenta nesnese, a nenormální prezident toho zase díky ústavě moc nezmůže. Z toho plyne, že na prezidentovi až tak moc nezáleží, a i proto by se volit nemusel – obešli bychom se bez něho a možná by nám bylo líp.

Bohužel ani to ústava nedovoluje.

16. července 2007