ARCHIV

Vypořádávání se s realitou na Východě

1. Vypořádávání se s minulostí, odpouštění…

Kdo na tebe kamenem, ty na něho chlebem, raději nastavit k nafackování druhou tvář, nejsme jako oni. Víc než taková křesťanská sametová doporučení mi spíš vyhovuje uvažování Konfucia: "Odměnit zlo dobrem, co tohle je za nesmysl? Čím potom odměnit skutečné dobro? Ne, nikoliv. Dobro si zaslouží dobro a zlo si pouze zaslouží spravedlnost." V tomto smyslu veliký mudrc pravil, nikoliv ovšem česky.

V Kambodži, nedalekém sousedství od Konfuciova působiště, v sedm a půl milionovém národě převážně něžných buddhistů, nadšeným následovníkům řezníka intelektuála Pol Pota, ve Francii vzdělaného marxisty, se podařilo notně pustit žilou: v rámci naplňování úchylných vizí, od dubna 1975 do ledna 1979 vyvraždili v počtu jednoho až dvou milionů spoluobčanů. Pokud možno všechny vzdělané a všechny brýlaté, jakkoliv třeba negramoty, ale podezřelé ze schopnosti číst a tedy i myslet vlastní hlavou.

A účet za způsobenou poušť zůstal nesplacen. V džungli nalezený Pol Pot zemřel přirozenou smrtí…

S minulými hrůzami se lze daleko líp vypořádat, když na ně dohlédne ten, kdo jim udělal konec. Příkladem nám poslouží Německo po roce 1945. Denacifikace nebyla - a nemohla být - perfektní, ale přece jenom pár zloduchů se pohoupalo na šibenici. Čímž se konečně dostávám k dnešnímu stavu věcí v Iráku. Nevylučuji, že dojde k některému přelíčení u mezinárodního tribunálu, tak jak je tomu v Haagu s Miloševičem či v tanzánské Aruši, kde si vzali na starost hrdlořezy z Rwandy. Nejvíc této agendy ale připadne místním orgánům, Irák Iráčanům. Nebo se to dá vyřídit bez cirátů a věru už se tak nezřídka stává v ulicích.

Tak neblahou alternativu uvážil Amer Hammoudi Al-Saadi, velevýznamný Saddámův generál, když požádal žurnalisty německé televize (jeho manželka je Němka), aby zprostředkovali kontakt s Američany, že se jim vzdá. Tak se tedy stalo a nyní generál, prý stále sebevědomý, sebejistý, odmítá v zajetí odpovídat na otázky. Snad Američany napadne vyrukovat s hmotnou, životně důležitou zainteresovaností, zmínit se totiž o eventualitě, že by mohl být vypuštěn na svobodu do ulic. Tam se o něj postará lid, který v nedávných volbách vyjádřil perfektní stoprocentní podporu režimu, jemuž generál sloužil. Jeden z těchto voličů se teď vyjádřil takto: "Jednoho po druhém, všechny je zabijeme," a dodal hrůzný slib "zabijem je ne kulkou, ale vlastními zuby." (The New York Times, 11.4.03: B2). Že je tedy zakousnou.

Po 23 letech Saddámovy krutovlády si lid začíná vyřizovat účty nikterak něžným způsobem. Započal důkladným rabováním: napřed v Saddámovými palácích odnést si aspoň kus nábytku a třeba i zlatý kohoutek z koupelny na památku, načež došlo na rabování sídel papalášů, následoval útok na úřady, též na německou ambasádu a francouzské kulturní středisko, vhodná to reakce na ocenění zásluh těchto dvou států udržet při životě Saddámův režim, došlo dokonce i na nemocnice a totální vykradení národního muzea. Deseti tisíce nenahraditelných pokladů kdysi výtečné mezopotamské civilizace zmizely.

A za to ovšem - jak jinak - mohou Američané, stále mající plné ruce práce s probíhajícím bojem, že hned nezasáhli. Kdyby ovšem byli zasáhli, tatáž media, tolik se rozhořčující, by je obvinila z násilí na prostých občanech, typický to následek imperialistické okupace, obrazovky by přinášely názorné důkazy. Teď tu máme záběry rozhořčeného, pěsti svírajícího davu a komentátoři všude ve světě se připojují. Prozatím jen čekám, zda se kdy dočtu tohoto: Proč je zcela přehlížen zločin a veškeré mravní rozhořčení je adresováno tomu, kdo zločinu nezabránil? Korán přísně zakazuje rabování, plundrování. Naprostá většina Iráčanů jsou muslimové …

2. Arabský ohlas irácké války

Následovníků Alláha je v USA víc než v řadě stoprocentně mohamedánských zemí včetně rozsáhlého Afghánistánu. V pouhém Dearbornu, jedné ze čtvrtí michiganského Detroitu, žijí desítky tisíc Iráčanů. Pochybuji, že příliš pozornosti budou věnovat vyjádření náboženské veličiny Ali Abu Al-Hassana, zakazujícího muslimům mít americké občanství. (MEMRI, Inquiry Analysis č.130, 8.4.03). A nikde není náznaku, že by teď po pádu Saddáma většina dychtila po permanentním návratu do původní vlasti

Šéfredaktor Saudy vlastněného a v Londýně vycházejícího deníku Al-Sharq Al-Awsat, se slovy "Vím, že mít nezaujaté stanovisko se v arabských mediích rovná sebevraždě, že jiný názor je považován za velezradu národních zájmů", si troufl kriticky se vyjádřit k počínání arabských, prozatím stále nepoučitelných medií. V roce 1967 žurnalisté s falešnými předpověďmi o mnoho mil předběhli arabské armády na bojišti. Světu dodali zprávu o sestřelení stovky izraelských letadel, za předpokladu, že takový, jakkoliv virtuální výkon dodá sebedůvěru vlastním řadám, které se pak natolik vzmuží, že ke kýženému sestřelení přece jen dojde (…) A teď v roce 2003 se situace opakovala. Místo jediného slova o irácké střelbě do prchajících vlastních lidí, pozornost uchvátil zemědělec, který starou puškou údajně sestřelil americký vzdušný stroj Apache.

Iluzím se notnou měrou oddávali náboženští funkcionáři. Například šejk Abd Al-Ghafour al-Qaysi v Bagdádu v mešitě během kázání v ruce třímal zbraň a hřímal takto: …Válka začala a zlo vyplivují ústa těch, kteří lžou a tvrdí, že Bagdád bude okupován během několika hodin. Jak můžete vidět, Bagdád stojí pevně, každý ho brání se zbraní v ruce - každé dítě, stejně i každá žena. Agresorům se nepodaří zneuctít půdu Bagdádu. My slibujeme naším bratrům kdekoliv ve světě: Irák je v dobré formě, je jednotný od jednoho konce k druhému… Alláh přinese vítězství islámu… Alláh ochraňuje naši armádu…Alláh ochraňuje našeho vůdce Iráku, symbol víry a džihádu, vůdce Saddáma Husseina." (Z přenosu Al-Arabia TV Dubai, 28.3.03.)

Nejen arabská media reagovala na briskní spád událostí víc kysele než sladce. Přední palestinský deník místo běžného vydání v barvách oznámil bagdádský debakl ve smuteční černi. Všude kolem dokola převládala váhavá polopřiznání reality, racionalizace a spousta konspirativních báchorek, z nichž nejvíc jsem si oblíbil paranoidní tvrzení, že Saddám byl nastrčený špion CIA, který dal imperialistům záminku napadnout svět islámu.

Tvrzení, že nepřítel mého nepřítele je můj spojenec, v tomto případě příliš neplatí. Válku, kterou v roce 1980 rozpoutal Saddám proti Iránu, trvala do roku 1988 a stála obrovské množství životů na obou stranách (…) Tehdejší agresor Saddám právem není v Teheránu populární. Ale rovněž nejsou populární jeho přemožitelé, jak dokumentuje úvodník v iránském Kayhan International, deníku v anglické řeči (5.4.03). Z textu cituji: (…) "Mezopotámie, kolébka civilizace, teď vrávorá pod jednou z největších barbarských agresí v dějinách. Současně, po zuby ozbrojení Yankeeové plundrují města, vpadají do bytů počestných občanů, vlečou muslimské ženy a děti do ulic, mučí a vraždí bezbranné civilisty. K tomu dochází proto, aby se uspokojila touha prezidenta George Bushe nastolit svou verzi demokracie v zemi, kde Adam, otec všeho lidstva, je pohřben, kde Noe zbudoval svou archu a kde se narodil Abrahám. V právě uplynulém křesťanském století svět se seznámil s krvelačnými megalomaniaky jako Benito Mussolini, Adolf Hitler a Josef Stalin. Bush tyto zloduchy z nedávné minulosti samozřejmě překonává."

V případě zarputilých mohamedánů rovněž neplatí jinde nezpochybňovaný předpoklad, že můj přítel je mým přítelem. (…) Saudskou Arábii sice nemusíme zahrnovat dolary, ale jsou to … přátelé k pohledání. Z iniciativy Arabské ligy tam v roce 1999 vzniklo vědecké forum (Zayed Center for Coordination and Follow-Up), kam též přijel přednášet bývalý prezident Jimmy Carter, bývalý viceprezident Al Gore, bývalý rakouský prezident a generální sekretář OSN Kurt Waldheim a též francouzský intelektuál Theirry Meyssan, autor knihy, v níž tvrdí, že teroristický útok 11.září 2001 si uspořádali Američané sami.

Před pár dny (9.4.03) tam promluvila Dr. Umayma Jalahma, profesorka islámských studií na univerzitě krále Faysala. Před rokem (12.3.02) se proslavila v saudském deníku Al-Riadh tvrzením, že židé na oslavu svých svátků Purim při přípravě pečiva vysávají krev z nežidovských obětí a tu mísí do sionistických pokroutek. Tentokrát tato saudská vědkyně ve své přednášce informovala, že popudem k zahájení americké agrese proti Iráku byly právě ony židovské svátky Purim, oslavující pokoření Babylonu před stoletími. Zdůraznila, že agresoři se zmocňují kořisti bez ohledu na naříkání iráckých dětí, že to je lačná sionisticko-anglosaská aliance s neomezenými ekonomickými a politickými ambicemi, se záluskem na celém světě vytvořit jeden krutý stát.

A pak se s takovými přáteli/nepřáteli domluvte.

Ota Ulč