ARCHIV

Teze ohledně 4. sjezdu SČSS

Po roce 1945 Československo postupně stalo kolonií Ruského impéria, které tehdy bylo ovládáno mesianistickou komunistickou ideologií, odvozenou z marxismu.

Tato ideologie měla v české společnosti úspěch už před válkou, po válce se k ní přihlásila řada mladých lidí. Ti pak pomáhali zavádět komunistický režim, což se neobešlo bez brutálního násilí, protože česká společnost se předtím po staletí vyvíjela ve zcela jiném civilizačním kontextu než Rusko.

Po Stalinově smrti se začalo impérium i jeho ideologie velmi pozvolna rozkládat. Čeští komunističtí intelektuálové se jednak rozpomínali na opuštěné domácí tradice, jednak cítili potřebu ospravedlnit své poúnorové aktivity poukazem na dobré úmysly. To byly počátky ideologie socialismu s lidskou tváří, která ovládala „progresivní“ část komunistické elity až do srpna 1968.

Původně se reformní komunisté domnívali, že se jim jejich ideje podaří realizovat ve spolupráci se stranickým aparátem. Záhy začalo docházet ke konfliktům, během nichž se ovšem i aparát postupně touto ideologií nakazil a začal se rozkládat.

4. sjezd SČSS byl vrcholem této vzpoury reformně komunistických intelektuálů. Nešlo v něm už vůbec (jen) o literaturu, ale o ideologii v širokém slova smyslu. Hlavním řečníkům (Vaculík, Kundera, Kohout, Hamšík, Lihem) šlo o to, skloubit “socialistické“ ideje (jen nejasně specifikované) s „českými demokratickými tradicemi“ (pod čímž se rozuměl ponejvíce idealizovaný autoportrét první čs. republiky). Výklad byl provázen snahou omluvit vlastní podíl na budování stalinismu v Československu. Trpěl nedostatkem odstupu a kritičnosti.

Komunistický aparát z posledních sil proti sjezdu a proti SČSS tvrdě zasáhl. Během zásahu se však sám rozložil a na jaře následujícího roku v podstatě zhroutil.

Nedostatek sebereflexe byl ovšem typický pro celou reformně komunistickou elitu, vedl v následujících dvou letech k fatálním politickým chybám a všechno pak skončilo v bahně „normalizace“.

10. června 2007