ARCHIV

Rituální tance kolem horké kaše

Občas se stane, že některý český politik s dosud nevyvinutou hroší kůží zavadí nešetrně o vyhnání Němců a Benešovy dekrety. Reakce je vždycky stejná. Spustí se mlátička národních zájmů: v mediální sféře je hájí Právo, na politické scéně KSČM. Nadšeně se přidá ODS, KDU si po pilátsku umyje ruce. Postižený se brání, kroutí, uhýbá, dementuje. A pak je zase na pár měsíců ticho po pěšině.

Přesně tento rituál se odehrál předminulý týden, když se k tématu dvakrát vyjádřil předseda US-DEU a místopředseda vlády Petr Mareš. Jednak pro Právo (musím se přiznat, že masochismus, s nímž se na ně čeští politici obracejí zrovna v této věci, dost dobře nechápu), jednak ve Štrasburku tamějšímu dopisovateli rakouského listu Die Presse.

Podle Práva měl Mareš říci, že existuje jakási představa vládního prohlášení k „odsunu“. Mělo by navazovat na česko-německou deklaraci z roku 1997 a nemělo by zpochybnit právní a majetkové poměry v ČR. Mareš prý dále označil „divoký odsun“ za zločin a prohlásil, že by bylo dobré odškodnit příslušníky německé menšiny v ČR, a to z prostředků česko-německého Fondu budoucnosti.

Die Presse uvedla, že Mareš zmínil ochotu vlády učinit po červnovém referendu ohledně vstupu ČR do EU smířlivé gesto k Benešovým dekretům. Prý se o tom dohodli Špidla se Schüsselem při Schüsselově nedávné kratičké návštěvě v Praze. Mareš prý dále mluvil o ochotě Prahy finančně odškodnit vyhnané Němce, přičemž odškodnění by mohlo být jen symbolické. Nesmí také vzniknout dojem, že smířlivé gesto je vynuceno z Mnichova.

Následoval velký rámus zleva i zprava a Špidlovo dementi. Mareš prý Špidlovi sdělil, že neposkytl Die Presse žádný rozhovor, v němž by tvrdil, že se Špidla se Schüsselem dohodli na nějakém prohlášení. Mareš článek podle Špidlova vyjádření „v některých částech“ dementoval, nešlo o jeho autentické výroky. Vláda nepřipravuje ani symbolické odškodnění sudetských Němců, ani vyjádření politování nad násilím a bezprávím, které odsun provázely.

Vše se odehrálo podle klasického scénáře: nesmělý projev dobré vůle v jakési poloilegální rovině a vázáný na spoustu podmínek (až po referendu, nesmí budit dojem, že je diktován zvenčí) – a následně dementi a hrobové ticho, takže v tuto chvíli není vůbec jasné, co vlastně Mareš řekl (mluvil o „divokém odsunu“ nebo o odsunu vůbec; navrhl odškodnění příslušníků německé menšiny v ČR nebo odsunutých sudetských Němců?) ani co pak vlastně z textu zveřejněného v Die Presse dementoval.

Dobrou vůli z českých politiků projevil hned po převratu prezident Havel. V poslední době několikrát senátor Ruml a Petr Mareš. Následovala zuřivá kampaň českých šovinistů zleva i zprava a rozpačité mlčení tisku (kromě Práva, ovšem, to hraje docela jinou hru). Čím dál tím víc se prosazuje představa, že o věci není slušné a vhodné psát.

K Marešovu stanovisku lze mít samozřejmě výhrady: odsun byl zločin jako celek, ne jen násilí, které ho provázelo, a už vůbec ne pouze „divoký odsun“. Hledat „příhodný okamžik“ je problematické, u kontroverzních rozhodnutí je každý okamžik v něčem nepříhodný a tak by se muselo čekat věčně. Mareš má ovšem pravdu, když uvažuje o odškodnění a zároveň zdůrazňuje, že právní a majetkové vztahy, vzniklé po roce 1945, nemohou být zvažovaným řešením dotčeny. V takovém případě by nebyl problém zrušit taky ex nunc Benešovy dekrety, protože nám dělají ve světě zbytečnou ostudu.

Politické štvanice u nás byly a budou, patří to k českému koloritu. Kromě toho by o kontroverzních politických plánech a prohlášeních měla probíhat věcná politická debata. Ti politici, kteří mají odvahu s nimi předstoupit před veřejnost, si to zaslouží. A zaslouží si i mediální podporu tam, kde se v dobré věci staví proti většinovému názoru.

Mladá fronta Dnes 23. dubna 2003