ARCHIV

Mise J. K. Rowlingové

V létě roku 1938 navštívil tehdejší Československo úctyhodný britský lord s deštníkem. Během svého pobytu dospěl k nepochybně správnému závěru, že třímilionová německá „menšina“ byla v ČSR v minulých dvaceti letech utlačovaná. Zapomněl si všimnout dalších podstatných okolností: totiž že sousední velmoc, ovládaná nelidským režimem, potřebuje, aby jí to někdo zvenčí potvrdil, a aby ona pak mohla bez problémů ČSR ne snad zreformovat (proč by to dělala), ale zničit. A že vedoucí političtí představitelé jeho vlasti potřebují jeho objektivní zprávu jako alibi, aby se ve chvíli, kdy na konfrontaci s Hitlerem nemají, mohli vyvlíknout z podílu na krizi, o který jejich předchůdci postarali podpisem pod dohodami ve Versailles. Důsledky byly strašné nejen pro ČSR, ale pak i pro Velkou Británii a pro celý svět.

V létě roku 2007 navštívila Českou republiku slavná autorka líbivých bestsellerů. Její misi samozřejmě chybí dramatické aspekty a jakékoli politické pozadí (paní Rowlingová nepracuje pro Britské impérium, ale pro lidstvo jako celek, její poslání je, jak by řekl Václav Havel, „globální“) . Něco málo ovšem má její návštěva s tou předešlou misí společného: totiž vyčůranost a indolenci. A je zase pěkným důkazem, jak strkání nosu do cizích věcí, nesené důvody na první pohled ušlechtilými, na druhý pohled ryze pragmatickými, nadělá za určitých okolností víc škody než užitku. Důsledky nebudou pustošivé pro celou zeměkouli, ale nepřispějí nijak k přátelským citům zdejší populace vůči její vlasti a o kapičku zvětší procento nevole a nepřátelství na naší nehostinné planetě.

Paní Rowlingová jako světově proslulá umělkyně se potřebuje profilovat na všeobecně prospěšných aktivitách. Tak si kdysi Jane Fondová vybrala boj za bolševizaci Jižního Vietnamu a nějakou dobu se jí to vyplácelo. Přispívá to image dotyčně „osobnosti“. Její knihy se pak samozřejmě lépe prodávají. Cíl aktivit je nutno volit obezřetně: kdyby se např. paní Rowlingová chtěla angažovat pro rovnoprávnost žen v zemích ovládaných militantním islámem, hrozilo by, že jí uříznou palici. Kdyby se chtěla angažovat za lepší zacházení s mentálně postiženými dětmi v komunistické Číně, vysmáli by se jí. A tak si citlivě vybrala Českou republiku: přečetla si v jakémsi časopise, že tu zavíráme nemocné děti do klecí, a zahájila křížové tažení za humanizaci lékařské péče v ČR.

Vybrala si dobře: u vesla byla právě Špidlova vláda, citlivá na podobný nátlak a navíc slabá. Premiér byl příliš slušný a příliš málo průbojný na to, aby apoštolku lidskosti poslal do háje. Vyhověl jí, načež se do čela bojovníků za poraněnou českou suverenitu postavil prezident Klaus. Akce vyostřila vnitropolitickou situaci a možná svým způsobem přispěla ke Špidlovu pádu. Odborníci z oboru psychiatrie marně upozorňovali na to, že síťová lůžka se běžně používají i v západních zemích, že kdyby se od nich ustoupilo, bude nutno nemocné překrmovat sedativy, což není o nic lepší, a že snížení počtu síťových lůžek si žádá zvýšení počtu ošetřovatelského personálu, na což země podstatně chudší než Velká Británie právě nemá. Paní Rowlingové ovšem nešlo o věcný problém, nýbrž o image. Nepochybně si pomohla. Na náš účet, samozřejmě.

Nyní se paní Rowlingová objevila v ČR osobně. Předcházela jí pověst, že své názory na „klece“ aspoň částečně zrevidovala. Vypadá to, že se ta pověst objevila proto, aby ji spisovatelka mohla co nejrozhodněji dementovat. Naopak: rozšířila své J´accuse o další položku: v ČR vyrůstá příliš mnoho dětí ve státních ústavech. Ty děti by přitom mohly žít v původních nebo pěstounských rodinách. Proto hodlá v ČR založit odbočku své organizace „Childern´s High Level Group“, která se (podle MfD) „zasazuje o ulehčení dětských adopcí“. Sláva! Pokud jde paní Rowlingové a to, aby přesvědčila české sociálně slabé rodiče a zejména rodičky, aby se místo šlapání chodníků na E55 věnovaly péči o potomstvo, a pokud hodlá získat víc slušných lidí pro to, aby adoptovali odložené a opuštěné děti, a chce k tomu všemu využít svých peněz (podle mého názoru vydělaných psaním kýčovitých, leč úspěšných slátanin), udělá dobrý skutek a má dobrou naději, že jí Hospodin při Posledním Soudu její literární dílo odpustí. Pokud ovšem (což je bohužel daleko pravděpodobnější) hodlá své finanční mohutnosti využít k intenzivnímu sekýrování českých úřadů, které už tak často nevědí, kde jim hlava stojí, koleduje si o to, aby jí někdo zdvořile řekl: koukejte si hledět svého, paní.

23. června 2007