ARCHIV

Věc: podání vysvětlení

S touto strohou formulací mám zkušenosti už z doby, kterou český lid nazývá totáčem. Čas od času jsem dostal na bílé kartičce s modrým pruhem uprostřed pozvání, jež nebylo radno odmítnout. Původně pozvání chodila poštou na doručenku, pak Úřad od této praxe upustil a pozvánky doručovali ráno mezi šestou a půl sedmou osobně „příslušníci“ nižších hodností, uniformovaní i v civilu. Účelem bývalo právě „podání vysvětlení“, to však na kartičce zpravidla nestálo, byla tam řeč pouze o „úředním jednání“. Tento slovní obrat na mne působil uklidňujícím dojmem: akt brachiálního násilí, při němž vás zkopou do kulata a vyrazí vám všechny zuby, není žádné úřední jednání. Úřední jednání musí být prodchnuto sebevědomou a klidnou důstojností, jinak by utrpěla vážnost úřadu. Na druhou stranu, úřední jednání je něco, čeho člověk, nejsa sám úřadem, mohl být jen trpným objektem. Podání vysvětlení (tento důvod spolu s číslem příslušného paragrafu jste se dozvěděli až na místě) dává delikventovi jistou šanci, stává se do jisté míry účastníkem hry: možná, že se vám tentokrát ještě podaří se vykroutit.

Nyní dostal pozvánku k „podání vysvětlení“ sám ministr zahraničí. Je to doklad toho, jak jsme se za posledních třináct let demokratizovali. A poslal mu ji první muž ve státě, osoba nejpovolanější, protože podle č. 63 odst. C ústavy je vrchním velitelem všech ozbrojených sil ČR. Nepředpokládám, že by ji ministrovi doručil osobně. Nejspíš tím pověřil pana Klvaňu. Vidím, jak rozpačitý mžourající ministr, vyrušený uprostřed ranní toalety, v pyžamu a s kartáčkem na zuby v ruce, přebírá od prezidentova posla známou kartičku s modrým pruhem a třesoucí se rukou podpisuje doručenku.

Důvod pozvání je zjevný: citlivá duše našeho prezidenta byla uražena neomalenými ministrovými výroky. Zlí jazykové sice tvrdí, že prezident sám stihnul krátce předtím urazit amerického velvyslance a zprostředkovaně i amerického prezidenta, ale to je jednak něco úplně jiného, a jednak, prezident to energicky popírá. Stojíme před pozoruhodnou inovací: o tom, zda byl uražen, v běžném všedním životě rozhoduje uražený (viz případ Klaus versus Svoboda), u prezidentů je to ovšem jinak. A tak by naše ústava, článek 62, měla být rozmnožena o odstavec (l), který by následoval bezprostředně za „jmenuje členy Bankovní rady ČNB“ a zněl by: „rozhoduje o tom, zda a jak koho urazil“.

Taky je otázka, jaké následky bude předvolání pro Svobodu mít. Dozví se to zaměstnavatel? Dá se předpokládat, že se prezident pro poprvé spokojí s „domluvou“, jak zní další úřední termín. Nelze vyloučit, že během domlouvání donutí ministra až k pláči – to by mělo být předvedeno na následné tiskové konferenci.

Ministr Svoboda je nepochybně jen první vlaštovka, posel návratu předlistopadového jara. Pro další předvolané by bylo třeba vymezit tresty. Inspirující je např. praxe státu Singapur, ale u nás bychom se možná obešli i bez bambusové rákosky. Zkusme to nejprve s finančním postihem a v případě, že by se delikt opakoval, s výpovědí ze zaměstnání. Odpovídalo by to, jak pěkně říká pan Zahradil, „změněné názorové rovnováze mezi ústavními institucemi“. Je dána novými ambicemi našeho nového prezidenta. Zatímco ten předchozí aspiroval spíše na apoštola humanity, tenhle chce pro změnu dělat České republice generálního ředitele.

21. dubna 2003