ARCHIV

Co si vláda může dovolit?

Přízrak “sociálního státu” tíží euroatlantickou civilizaci jako noční můra. Stát chápeme jako zaopatřovací ústav. Pokud bude tuhle funkci plnit bezchybně, jsme ochotni pracovat. Pokud ne, budeme stávkovat, tak dlouho, dokud se o nás nezačne pořádně starat. Tím ho dřív nebo později zbouráme. Navíc tak činíme v situaci, kdy nás ve světě tísní konkurence, která nám v mnohých ohledech právem neimponuje, ale nemůžeme jí upřít, že je pracovitá a na rozdíl od nás nerozmazlená.

Problém se aktualizuje v souvislosti s reformními plány Topolánkovy vlády. „Dokáže nějaká vláda z kolotoče sociálního státu vyskočit?“, ptá se v této souvislosti v dnešní MfD Karel Steigerwald.

Otázka je pochopitelná. Vyvolává ovšem další otázku: jaký má tato vláda mandát k tomu, aby provedla takový krok? Lépe řečeno: co jí její přeslabý mandát umožní udělat a co už je nad její síly a možnosti? A další otázka: stojí to, co může udělat, vůbec za to, abychom ji podporovali? A konečně: k čemu se otevře cesta, pokud jí podporu odepřeme?

Topolánek hovořil o předčasných volbách. Předčasné volby byly aktuální loni na podzim a cesta k nim vedla jedině přes (neúspěšný) Paroubkův pokus. ODS a prezident Klaus to zjevně považovali za přílišné riziko. Teď se preference rychle vyrovnávají, jak je tomu vždy, když slabá vláda musí čelit silné opozici. Předčasně volby jsou těžko představitelné a jejich výsledek nejistý. Velká koalice by mohla být jen přestupní stanicí ke skryté koalici sociálních demokratů a komunistů. Představa, že by si ty obě s balvanem sociálního státu poradily lépe než Topolánkova vláda, přitom patří do říše pohádek.

Chyba se už stala loni na podzim. V důsledku toho máme slabou vládu s malou podporou. A přitom všechny další možnosti jsou ještě horší.

To, s čím přišel Vlastimil Tlustý, patří do hájemství virtuální politiky, která nebere ohled na realitu. Lepší Topolánek v hrsti, než Tlustý na střeše.

lidovky.cz 31. května 2007