ARCHIV

Obličej týdne: Neznámý ruský chuligán

Nosí věci od Hugo Bosse. V kapse má pytlík se slunečnicovými semínky. A nenávidí fašisty. To jsou asi některé ze znaků, podle kterých bude pořádková a kriminální policie zjišťovat totožnost pachatelů vloupání a zlodějů, kteří se podíleli v Tallinnu na hromadném rozkrádání a ničení cizího majetku.

Samozřejmě to není poprvé, kdy dlažební kostky města s dlouhou historií zažívají loupežné nájezdy barbarů. I když je pravda, že naposledy se něco podobného dělo před 66 lety a kromě toho za války. V mírových dobách historikové nic takového nepamatují.

Tehdy v roce 1941, přenechali «vítězové», jejichž potomci teď na ulicích řádili, Tallinn v zuboženém stavu Němcům. Nechali za sebou vyrabované a hořící město. Po čtyřech letech se vrátili, uprostřed města zorganizovali pohřeb tuctu rakví a postavili památník neznámému vojínovi. Dokonce ani neví, koho tam pohřbili, jen tuší.

Půlstoletí předváděli kolem pomníku frašku, vzpomínali na neznámé pohřbené a dokonce tam nechávali stát nešťastné puberťáky s kšiltovkami, s puškami přes prsa, aby ten kolos hlídali. Plynový hořák, kterým celá desetiletí ohřívali vzduch, zapalovali i později na objednávku stařičkých veteránů. A ti se potom po květnových svátcích chodili k plameni ohřívat, popíjet kořalku a občas si i zatancovat.

V novinách se pokaždé objevily barevné obrázky, vypadalo to jako nějaká zvláštní klauniáda – fousaté ženské nebo tančící medvědi – ověšení cinkajícími exotickými ozdůbkami. Dokonce i policie, sledující dění přes ulici, použila občas nějaký hezký obrázek z těchto prázdniků do své ročenky.

Patnáct let se v Estonsku hovořilo o integraci jako o nějakém zázračném léku. Úředníci a politikové nám vykládali, jak jsou všichni ti soudruzi, které jsme zdědili po Sovětské vlasti, loajálními obyvateli Estonska. Jejich potomky bereme už jako vlastní děti, učí se jazyk atd.

Stačilo jen, aby Estonsko maličko projevilo svou odvahu, trochu podráždilo vysloužilé ruské důstojníky a neznámý ukázal na Tõnismäe (místo, kde stával pomník pozn. překl.) svou pravou tvář. Za bronzovou maskou se skrývala docela nová tvář, vlastně ta už dávno zapomenutá. Žádný voják nebo jiná civilizovaná bytost, ale ten nejopravdovější ruský chuligán. Na jeho existenci jsme už téměř zapomněli.

Občas, v temných zákoutích nočnícho města nebo nehostinných končinách Lasnamäe (tallinnské sídliště obývané převážně Rusy, pozn. překl.) se nám připomenul několika ranami pěstí, ale přesto nám dosud nijak moc neublížil. Žil jakoby jinde, v jiném světě, ve své skořápce. A společnost mu dělaly propagandistické ruské televizní kanály. Pro nás, zvláště pak pro stát, to bylo pohodlné. Žádný problém neexistoval.

Jako by to však bylo málo, jsou politici, jako například Edgar Savisaar (současný primátor Tallinnu, předseda strany středu, pozn. překl.), kteří umí tuto společnost oslovit způsobem, na který oni slyší. Kdysi politici používali takový stereotypní výraz – vysílat signály. Své signály zasílal Savisaar místnímu ruskému obyvatelstvu neustále, čímž úspěšně konkuroval televizním vysílačům z Ostankina, flirtoval, aniž by řekl jasně ano. Ovšem city a flirt by měly patřit spíše do politikova soukromí.

V posledních týdnech spadla maska jak neznámému ruskému chuligánovi, tak Savisaarovi. Zatímco naposledy zmíněný se schovává na radnici a ústy předsedy městského zastupitelstva Toomase Vitsutiho plive jedovaté sliny, chuligán se roztahuje po ulicích a snaží se vyprovokovat nějaký konflikt.

Nestačí mu, že předminulé noci získal nový oblek od Hugo Bosse, džínsy značky Marlboro a ukradl sluneční brýle Diesel za 3000 korun.

S jídlem roste chuť a duch je hotov, venku je teplo a oficíři vysloužilci v případě potřeby věnují lahev kořalky. S pokřikem «vsjo naša – všechno je naše!» opět vyrazí rozbíjet a plenit, přičemž budou s chladnou hlavou a pečlivě vybírat zboží, které si nakradou.

Na nějakou dobu zatlučeme své výkladní skříně a okna dřevotřískovými deskami, budeme se mít napozoru a zavřeme obchody s alkoholem, které jsou zdrojem jejich odvahy. Nebude to poprvé, kdy budeme bránit svůj stát. Přežijeme i tu intergraci. A s chuligány budeme zacházet jako s chuligány.

Přeložil Jonatan Tomeš

Pozn. editora Událostí: článek uveřejňuji jako dokument, s jeho obsahem mám jakýsi problém: za prvé, když napíšu takový poměrně vášnivý text, tak se pod něj taky podepíšu. To se v případě článku v Postimees nestalo. A za druhé, když je někdo neznámý, nedá se ani poznat, že je ruský. Pravděpodobnost, že by to byl Estonec, je podle mého názoru sice minimální, ale úplně vyloučit se nedá.
–bd-