ARCHIV

Válka a veřejné mínění

OBECNĚ:

„Předpokladem vítězství je především vyhrát válku informační … Mediálním zdrojům, zejména těm elektronickým, se tak dostalo obrovské moci manipulace reality. Avšak: Každý má svou pravdu (Luigi Pirandello) a ta arabská bývá hodně zvláštní“, píše Ota Ulč. Citujeme dále z jeho textu:

DOMA (V IRÁKU):

„Jakkoliv hrozný je Saddám, je to jediná jim /pozn. Iráčanům/ známá konstanta.… Tiskem proběhla zpráva o distribuci balíčků s potravinami hladovým vesničanům. Většina jich je ale bez otevření odhodila po zprávě iráckého rozhlasu, že dar je jedovatý. Jenže v téže době, k úspěchu 3. americké divize, valící se k Bagdádu, velmi ochotně a účinně pomohli iráčtí důstojníci radou, kudy a jak postupovat.…

Nejen Číňané jsou hákliví na ztrátu tváře. Teď ta válka v Iráku, obrovský výprask,… další důvod k frustraci. Jestliže nepřítel pošle deset tisíc chytrých raket a bomb a jimi se trefí přímo do okna zamýšleného cíle, domácí media budou hojit pocit potupy soustředěním na zlomek jednoho procenta, kdy moderní mechanismus selhal. Takže záběry zabitých a zraněných civilistů budou dominovat na televizní obrazovce a na stránkách novin. (…)

Reakcí je megatonáž verbálního rozhořčení na ‚aroganci americké moci‘. V egyptských novinách Al Wafd se americkému dobrodinci, poskytujícímu pomoc v miliardách dolarů rok co rok, dostává titulků ‘U.S.A. – říše zla’, v pákistánských novinách Awami Awaz je vyjádřen jásot titulkem ‘Irácké vedení potupilo Američany’, marocký Al Alam informuje, že ‘Američané rabují a okrádají Iráčany o peníze’. Bývalý jordánský ministr informací Salah el Qalaba v Asharq ul Awsat napsal: ‘Připomíná mi to atmosféru z června 1967, kdy kvůli přehánění v mediích Arabové mysleli, že vyhráli válku...’

Americké velitelství vydalo zákaz vstupu do mešit, dokonce i zákaz opětovat palbu, přicházející z takových prostor. Tito vojáci jsou nicméně obviňování z úmyslného vraždění civilistů, jsou charakterizováni jako ničitelé islámské kultury, také či zejména proto, že za vším jsou Židé a jako důkaz poslouží Bushův tiskový mluvčí Ari Fleischer, poněvadž je Žid. Na webové stránce saudského deníku Al Watan se prolínají horory z Iráku a Palestiny, izraelská vlajka, překrývající americkou vlajku… Není arabské televize, která by denně neprezentovala hrůzostrašnosti – mrtvoly, vyhřezlé vnitřnosti žen a dětí. … Irácká oficiální sdělení jsou prezentována jako fakta, americká oficiální sdělení jako pouhý claim – tvrzení. Nepříjemnosti se znicotní slůvkem ‘takzvaný’ – takzvaná válka proti mezinárodnímu terorismu, nikoliv válka v Iráku, ale proti Iráku. Stanice sice přenáší Rumsfeldovu tiskovou konferenci, ale tak, že ministr se objeví jen na polovině obrazovky, poněvadž druhá polovina patří záběrům zraněných dětí v nemocnici.

VE SVĚTĚ (V EVROPĚ):

převládá protiamerický, protiválečný tón: válka to je nesprávná, nespravedlivá, zločinná (murderous). V tom vynikají zejména francouzští žurnalisté a komentátoři a nelze se co divit. (…) Však poselství prezidenta Chiraca Saddámovi jakož i bin Ládinovi je jednoznačné: my jsme proti této válce, my nejsme vaši nepřátelé (jimiž v bin Ládinových očích ovšem jsou: každý pravověrný fundamentalista musí přece tak pokládat všechny nemuslimy, jinověrce). Chiracův ministr zahraničí de Villepin na tiskové konferenci na opakovanou otázku, zda si přeje, aby válku vyhrála koalice nebo Saddám , odmítl odpovědět. Tolik tedy reprezentant státu, spojenec, člen NATO.

/Evropští/ novináři projevují neskrývanou satisfakci z potíží skutečných či jen vytoužených. Za pouhých pět dní Američané téměř bez vlastních ztrát zdolali vzdálenost jako z Normandie do Belgie, ale konzument se bude dočítat o urputném odporu (fierce resistance). Pokud možno přehlížet Kurdy, jásající nad rychle se blížícím koncem režimu, pramálo se věnovat pozitivům jako postupu pozemní armády, vzdor podtrhu Turků dovolit původně slíbený přesun 4. divize přes jejich území, docílené záchraně ropných polí, preciznosti bombardování, rozkladu Saddámových údajně elitních divizí, jeho letectva, které nevzlétlo…

BBC

BBC má ve světě pověst zdroje solidních, objektivních zpráv. Vkrádají se ale pochyby. Výrok iráckého náměstka předsedy vlády Taríka Azíze, že žádní Američané v Iráku nejsou, BBC toliko oznámila …. Jinak tomu ale bylo v souvislosti s událostí u města Najav. Tam před zátarasem (roadblock) zastavilo taxi, z něho vystoupil pasažér, zamával na americkou stráž, že má jakési potíže, čtyři důvěřiví strážci přistoupili, načež je spolu se sebou vyhodil do povětří. Po této zkušenosti došlo ke snadno pochopitelnému zvýšení opatrnosti, (…) jestliže vozidlo by pokračovalo v jízdě, vojáci měli příkaz napřed varovně vystřelit do vzduchu, a když ani to nepomůže, vystřelit do motoru a jako poslední krok zamířit na posádku vozu. … Výsledkem bylo sedm ztracených životů, což BBC komentovala očerněním Američanů, že byli trigger-happy – s prstem na kohoutku, třesoucích se dychtivostí, jen aby už mohli střílet.

Veřejnoprávní BBC tak třeba jen reflektuje převážně negativní postoj k probíhajícímu konfliktu. Žurnalista Paul Addams poslal do vlastních řad dopis, v němž je obviňuje z instinktivní předpojatosti. kterou si však nepřipouštějí, vzdor pohrdání Bushem a pošklebkům vůči všemu americkému.

V AMERICE

/Válku v Iráku/ většina národa podporuje a většina medií zavrhuje. Proto se zdůrazňují nedostatky vlastní strany a raději pomíjejí mnohonásobně závažnější prohřešky oponenta. Irák není kritizován za kladení min, aby tak zabránil přísunu humanitární pomoci vlastnímu obyvatelstvu, ale kritizováni jsou Američané, že se jim ještě nepodařilo všechny miny odstranit a obyvatelstvo v dostatečném množství sytit. Za výtečný výkon Američanů zabránit zničení ropných polí na jihu země, podstatného to zdroje bohatství v post-Saddámově Iráku, byl pochválen Saddám, že je neničil (NYT, 30.3.03). Rovněž byl pochválen, že wisely (‘moudře’) neporučil vzlétnout svému již neexistujícímu letectvu (NYT, 30.3.03) … Poté, co Američané pronikli stovky mil na irácké území, titulek Los Angeles Times, jediných vlivných novin v pětimilionové metropoli, hlásal ‘Den ode dne je to horší’ (27.3.03). Jejich redaktor Robert Sheer přirovnal (1.4.03) počínání Saddámových polovojenských vražedných komand k počínání kolonistů za války o nezávislost v osmnáctém století, se slovy, že Amerika je teroristický národ (…)

R.W. Apple, významná postava v The New York Times, který před rokem předvídal, že Američané uvíznou v quagmire (‘bahno, močál’) v Afghanistánu, tentokrát (3.30.02) předpověděl neméně neúspěšný průběh kampaně. Když se pak Američané dostali až k Bagdádu, kysele přiznal své překvapení, že takový výkon překonal i generála Pattona za druhé světové války, aniž by ale opomněl kaceřovat americké velení, že je vainglorious (‚chvástavé, domýšlivé‘) a že se dosud Saddáma nezmocnilo. I v The New York Times (4.4.02) se objevil objektivní úvodník. Ona zřejmě nevymýtitelná předpojatost se ale přesunula na pravou polovinu téže stránky, k výběru dopisů čtenářů. Pod titulkem reagujícím na dramatické vysvobození zajaté dívenky Jessicy Lynchové je uveřejněno dopisů sedm. Žádný z nich sice neprotestuje, nezatracuje její záchranu, ale jejich obsah je tento: 1. feministické sdělení, co vše dokáží ženy…; 2. Sdělení, že v její obci je vysoká nezaměstnanost (15%); 3. Stížnost, že touto její záchranou nepřesvědčíme irácký lid, že to s demokracií myslíme vážně; 4. Protest, že jsme se do takové brutální války pouštěli; 5. Kritika amerického a izraelského počínání; 6. Tvrzení, že tato válka nemá nic společného s americkým idealismem, ale s lakotou a bažením po moci.; 7. Starost, jak po vojenském vítězství získat srdce Iráčanů a všech těch ostatních.“

Ota Ulč