ARCHIV

Svatý muž z Vysočiny

V romantických příbězích (příklad: Weberův Čarostřelec) se vyskytuje postava zbožného muže, který se rozhodl trávit svůj život v tichu, odříkání a modlitbách daleko od civilizace. Jeho moudrost budí respekt, a proto se na něj lidé obracejí s prosbou o pomoc a radu: např. jak napomoci tomu, aby se jim otelila kráva nebo aby se zbavili záduchy.

Tuto poněkud kýčovitou stylizaci pro sebe kdysi zvolil Miloš Zeman, když mu hrozilo nebezpečí, že se jej jeho spolustraníci budou chtít zbavit. Naivní komentátoři (např. já) to brali jen jako kouřovou clonu k rychlému ústupu.

Jenže omyl! Ono to funguje. Na Zemanově chalupě se dveře netrhnou. Vystřídal se tu už kdekdo, od prezidenta přes amerického velvyslance až po různé ministry financí. Naposledy to byl o víkendu premiér Topolánek.

Protože dnešní doba ani Miloš Zeman nejsou nakloněni víře v Boží intervenci do světských záležitostí prostřednictvím pověřené osoby, a taky protože jde o politiku, musí předmět jednání i povaha udělených rad zůstat v tajnosti. Zeman zásadně neinformuje o svých soukromých schůzkách s výjimkou toho, že k nim došlo z iniciativy návštěvníků (bodejť aby si zbožný poustevník sháněl zákazníky na inzerát!) a Topolánek ví, ale nepoví. Můžeme tedy jen vyloučit věci nepravděpodobné: že by český premiér navštívil toho milého a sympatického chlapíka jen proto, aby s ním popil slivovice; že by vedli zapálenou debatu o příjmech a výdajích státního rozpočtu; že by Topolánek prosil Zemana, aby ukonejšil Tlustého (toho lze ukonejšit jen tak, že mu bude předhozena premiérova hlava na stříbrném podnose); a konec konců i to, že by expředseda ČSSD mohl opatřit další přeběhlíky (svůj sortiment už zřejmě vyčerpal). O co šlo opravdu, se hned tak nedovíme.

Zbývá tedy jen upozornit, že konzultace se svatým mužem z Vysočiny nebývají bez rizika. Přesvědčil se o tom předseda Paroubek, který svého předchůdce zatáhl do předvolební kampaně, pak se zřejmě ukázalo, že svatý muž má světské ambice, jež Paroubkovi nekonvenovaly, bez zbytečných skrupulí se ho zbavil. Načež se moudrý poustevník změnil v rozlíceného hejkala a na rozloučenou svého dočasného partnera bolestivě kousl do zadnice: samozřejmě obrazně řečeno, tím, že svou troškou pomohl Topolánkově vládě při shánění parlamentní většiny.

To je z mé strany jistě pouhá spekulace. Zdá se však, že ani svatí muži už dnes nejsou to, co bývali. A tak bych na premiérově místě byl dost opatrný.

lidovky,cz 15. května 2007