ARCHIV

Potíže se základnou

Ústřední zahraničně politické téma, které teď nejen dělí vládní koalici od opozice, ale rozděluje i samotnou koalici, je americká radarová základna v Brdech.

Pozoruhodný příspěvek k posouzení povahy problému učinila svým posledním průzkumem v této věci agentura Faktum Invenio. Analýza byla vypracována pro ministerstvo zahraničí.

Z průzkumu vyplývá, že základnu teď odmítá 61% lidí, přičemž počet odpůrců postupně roste. Pro je pouhých 30%.

Opozice je zásadně proti radaru. Zároveň požaduje referendum, protože má jistotu, že v referendu základna neprojde. K stanovisku opozice se pomalu naklání i vládní Strana zelených.

Z průzkumu ovšem vyplývají i další zajímavé závěry: za prvé, v seznamu problémů, které ovlivňují postoj voličů, je základna až někde na desátém místě. A za druhé, otázka, zda bude referendum nebo ne, prakticky nikoho nezajímá.

Už proto je základna typickou záležitostí, na níž se může profilovat „občanská společnost“ a její aktivisté. Hlavní problém totiž není v tom, že 61% je proti a 30% pro, nýbrž v tom, že to lidi zajímá až na desátém místě. Tak se otvírá možnost pro ty, kteří trpí psychickou úchylkou mluvit za své bližní i tenkrát, když jim k tomu ti bližní nedali žádný mandát. V tomto případě si to mohou bez obtíží dovolit, protože ta věc lidi moc nezajímá. Kdyby je zajímala, bránili by se, aby za ně někdo bez jejich svolení mluvil. To zatím ještě jde.

A dále: ačkoli proti umístění radaru v Brdech je 61% lidí, zároveň celých 56% si myslí, že před raketami bychom se nějak bránit měli. Většina lidí tedy nepovažuje americkou základnu za účinný způsob obrany. Je třeba hledat jiný, vhodnější. Zde se otvírá příležitost pro další a ještě zajímavější průzkum agentury Faktum Invenio. Protože chvíli potrvá, než budou známy výsledky, dovolujeme si navrhnout pár možných řešení.

První možnost je hledání subjektu spolehlivějšího, než jsou Američané. Víceméně samo od sebe se nabízí Rusko. Rusko je možná schopné účinnou obranu vyvinout, pokud by se snad ukázalo, že nefunguje, přijde se na to naštěstí až ve chvíli, kdy už bude na všechno pozdě. Má ovšem jednu nevýhodu: mohlo by nás pod záminkou poskytování ochrany schlamstnout, jak už se to jednou stalo. Pokud bychom si vybírali někoho, kdo nás rozhodně neschlamstne, můžeme zvolit např. Andorru nebo Republiku San Marino. Zde ovšem není jisté, zda je taková země schopna včas vyvinout účinný antiraketový systém. Člověk si zkrátka nevybere.

Další účinný způsob obrany je preventivní kapitulace před potenciálním útočníkem za slib, že nebudeme napadeni. I ta má své zápory. Protože jde o Írán a ideově spřízněná uskupení (Al Kajdá apod.), nejúčinnější se zdá být kolektivní přestoupení českého národa na Islám. Formálně by to neměl být velký problém, naše společnost je v drtivé většině ateistická a pro ty, co ničemu nevěří, není problém přistoupit na jakékoli náboženství. Skutečná obtíž bude tedy jedině se zákazem konzumace alkoholu (tedy i piva) a vepřového. Mohli bychom se pokusit vydobýt si aspoň pro začátek jakousi výjimku – podobně, jako si kdysi naši husitští předkové vydobyli právo přijímat pod obojí (pozn.: tenkrát ovšem nešlo o vepřové a pivo). Bude to však obtížné: nezapomeňme, že husité kvůli tomu museli napřed vést čtrnáct let válku, a to katolická církev byla tehdy už v krizi, a ne v plné síle jako dnešní islám. Najdeme k tomu v sobě dost odhodlání?

Pro začátek tedy dokážeme odvrátit to nejhorší (Američané). S hledáním optimálního řešení jsou potíže.

Světlou stránkou dnešní situace je, jak ukazuje průzkum, že v české společnosti je poměrně jasná představa, co bychom za základnu od Američanů měli chtít: od zvýšených bezpečnostních záruk přes jistotu, že radarová základna neohrozí životní prostředí, až po zrušení vízové povinnosti.

Aspoň v jednom máme tedy jasno: totiž v tom, co od Američanů budeme chtít: bezpečnostní záruky, kvalitní životní prostředí a zrušení víz. Otázkou zůstává pouze, zda jim za to máme vůbec něco poskytnout.

12. května 2007