ARCHIV

Džin z lahve

Vzpomeňme si na dobu, kdy v čele tohoto státu stála slabá Špidlova vláda. Někteří politici ODS (především dnešní ministr Langer, ale myslím, že moc pozadu nezůstal ani předseda Topolánek) chvílemi vypadali, jako že loví bobříka sprostoty. Tehdy vznikla duchaplná označení jako „Vladimír Ilijič Špidla“ nebo „Grosstapo“. Vláda, plně zaměstnaná úsilím udržet se při životě, se chovala defenzívně.

Takové počínání opozice v takové situaci má přídech perfidity a zpravidla nezůstane bez trestu. Hospodin se na ODS rozhněval a seslal na ni morovou ránu v podobě dr. Ratha. Dr. Rath začal svou kariéru ambiciózně už jako hlava vzbouřených nemocničních lékařů. Sjednotil je pod praporem „platy jako na Západě“ (když to z počátku bude o krapet míň, na čas se s tím smíříme). Požadavek ve své jednoduché přitažlivosti připomíná komunistické „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“. Nejdřív v nemocnicích, ostatně proč ne, někde se musí začít.

Od té doby se dr. Rath vyšplhal až na pravou ruku předsedy ČSSD Paroubka. Tuto funkci zastává zatím jen fakticky, nikoli formálně. Pokud jde o verbální výkony, svému předsedovi se nejen vyrovná. Zatímco Jiří Paroubek si příliš libuje v aparátnicky lidová mluvě (No tak teda podívejte se, já vám něco řeknu…), projev dr. Ratha je formálně vytříbený a prozrazuje, že se po formální stránce shlédl v panu prezidentovi.

Dnešní Mladé frontě Dnes řekl Paroubkův nekorunovaný náměstek sebevědomě: „Chtěl jsem být v tom, co dělám, vždy, když ne nejlepší, tak jeden z nejlepších. Považuji se za člověka, který stojí a padá s Jiřím Paroubkem. Pokud on by měl názor, že bych měl pokračovat v nějaké vyšší pozici, určitě bych ten názor akceptoval.“ Tento výrok je třeba brát smrtelně vážně za prvé v tom, že dr. Rath by rád byl nejlepším, a za druhé v tom, že se nebude bránit formálnímu potvrzení své faktické náměstkovské funkce (což je víc než přání: jakási jemná výzva, v jejímž podtextu zní i lehká výčitka, že se tak dosud nestalo).

I předseda Paroubek je se svým neformálním náměstkem spokojen: „Zcela nepochybně ho považuji za jednoho z pěti šesti lidí, o nichž osobně uvažuji a kteří by mě jednou v budoucnu mohli nahradit.“

Otázka je jen, kdy nastane to „jednou v budoucnu“. Možná totiž, že se pan Paroubek bude divit.

lidovky.cz 11. května 2007