Klaus kolem dokola

Premiér s ministrem Svobodou se ocitli v klinči s prezidentem. Vede se lítý boj o charakter projevu hlavy státu v Athénách. A nejen o něj. Vzájemný vztah Hradu, vlády a ostatních institucí dostává definitivní charakter.

Překvapení pouze maličká

Prezident Klaus jedná zůstává věren svému naturelu a většina jeho kroků je předvídatelná. Tvrdě se velí, zemdlená romantika intrikujícího disentu ustupuje kvasu jenerálního štábu. Hrad se musí vypucovat od šípkovského svinstva, teatrálních uniforem a nevzdělaných úředníků. Manšaft musí být železně loajální. Hovoří-li ředitel tiskového odboru Hradu s médii, přebírá prezidentův slovník a ve svých krotkých větičkách hovoří o zlých slůvcích.

Václav Klaus mezitím formuje světovou politiku pro 21. století jíž se sám učinil středem. Zametl s Poláky, Slováky a americkým velvyslancem. V Iráku jsme byli – nebyli, do Evropy půjdeme – nepůjdeme. Během krátké doby je česká politika posledních dvanácti let postavena na hlavu.Tiskový mluvčí Tomáš Klvaňa se pokouší dávat krokům svého šéfa globální logiku. Proto také byl do očistce vybrán. Je jedním z mála překvapení ve scénáři, který se dal přede dvěma měsíci napsat na kus papíru. Mrzí mne, že jsem tak neučinil a nevsadil se o hodně peněz.

Arogancí k velikosti

Pan prezident ovšem není žádným démonem, jak ho vnímají bojovníci za vyšší princip mravní, zdravou přírodu a mimoparlamentní vládnutí. Jako brilantní populista má přirozený instinkt pro tu skupinu politických mantinelů, které by mohly jeho vševědnou činorodost spoutat. Amerika jimi být nemůže. Je daleko a drtivá většina jejích obyvatel vůbec netuší, kde Praha leží. Sudetoněmečtí revanšisté či čeští unionisté také ne – na sražení prezidentovy sebeprojekce jsou slabí. Evropská unie je však dostatečně blízká a akční. Levicový establishment, který v ní udává tón, Klause nesnáší.A to je také bezprostředním důvodem prezidentova instinktivního odporu k této instituci.

Jak říká zákon nezamýšleného účinku, dobré úmysly vedou často ke zlým cílům. Platí to však i obráceně. Ryze soukromé motivace hlavy státu souzní v tomto případě s realitou. Václav Klaus má naprostou pravdu v opatrně dávkované skepsi vůči EU. Vstupovat do tohoto molocha v jeho současné podobě je ryzím šílenstvím.Nastiňuje-li prezident hrozbu ztráty státní suverenity, je třeba s ním souhlasit. Vládě na to evidentně schází fantazie, odvaha a žaludek.

Možná se dožijeme situace, kdy se na tohoto arogantního pána se selektivním sluchem a pamětí bude vzpomínat jako na moudrého proroka. Byla by to ironie. Ale ironie je kořením dějin.

Zdeněk Švácha